Ústav pro
Z vyprávění politických vězňů
Autor: Eva Zálohová, 7. 12. 2008, 21:41
Ve čtvrtek 4. 12. se v učebně přírodopisu uskutečnila přednáška
bojovníků proti totalitě. Přednášku vedl historik pan Povolný a
bývalí političtí vězni Růžička a Mgr. Mánek s členem PTP Ing.
Karlem Podruhem. Přednášku začal pan Povolný, vyprávěl nám, jak
komunisté za maličkosti zavírali lidi jako politické vězně. Poté
začal svůj příběh pan Růžička, který se zúčastnil studentské
demonstrace na podporu demokratického prezidenta Beneše. To se
stalo na počátku vlády komunistické strany v roce 1948. Bohužel měl
tu smůlu, že ho za to zavřeli na dva roky do vězení. Když byl
konečně propuštěn, okamžitě si ho předvolali na vojnu. Musel jít k
?černým baronům?, tj. nedali mu do ruky zbraň a poslali ho další
roky makat s lopatou k oddílům PTP. Nikde ho potom nevzali do
lepšího zaměstnání, celý život vykonával těžkou fyzickou práci.
Potom nám vyprávěl svůj příběh pan Mgr. Mánek, který byl zamlada,
od 15 let, vedoucím oddílu skautů v Českých Budějovicích. Když se
doslechl, že na gymnáziích propouštějí nekomunistické profesory a
ředitele, neváhal, protestoval a rozdával zakázané tiskoviny. Byl
poslán do vězení na dva a půl roku. Po propuštění mu přišel
povolávací list na vojnu a také ho dali k Pomocným Technickým
Praporům. Když k němu po vojně přišlo STB, s žádostí, aby dělal pro
ně, rázně je odmítl. Toto se opakovalo ještě dvakrát. Potom byl
převezen do dolů. Nemohl si udělat žádnou školu, protože byl
politicky nespolehlivý. Podařilo se mu jen dodělat si střední školu
mimo Jihočeský kraj. Pan Mánek si svůj sen o škole splnil až ve
svých 62 letech. Po Sametové revoluci se přihlásil ke studiu a
získal vysokoškolský titul.
U PTP si oba prožili nejhorší chvíle svého života, neboť museli
vykonávat den co den těžkou práci za minimum potravy. Když
nesplnili denní normu, byli posláni na samotku, kde byli tak
dlouho, dokud práci nesplnili. Na samotkách (v ajnclíku) jste se
ocitli v holé betonové místnosti bez oken a bez postele. Jediné co
zde bylo, byla nádoba na vykonání potřeby. Denní příděl, chleba a
voda, byl poloviční. Předtím ve vězení na Pankráci oba dva strávili
dva roky. Oproti PTP to byl prý vcelku luxus. Měli postel, jídlo,
toalety. Jen s pitnou vodou byl problém, neboť když jste se chtěli
napít, museli jste si pitnou vodu nabrat z toalety. Jiná prostě
nebyla.
Pan Růžička nám nakonec zpaměti recitoval vlastní báseň, kterou ve
vězení napsal pro svou milou. Vždyť mu bylo jen něco přes 18 let,
když ho zavřeli.
Tito pánové nám chtěli říct, že komunismus je zvěrstvo největší,
neboť jejich metody popravování politických vězňů byly šokující, a
dokonce se nezastavili ani před popravením ženy. Krutě pomalu totiž
oběsili i poslankyni za národně socialistickou stranu paní Miladu
Horákovou. Komunisté v Československu popravili 234 lidí z
politických důvodů. To znamená, že to nebyli ani vrazi ani lupiči,
jen měli jiné názory než komunisté.
Komunismus se již nikdy nesmí dostat k moci, aby mohl znovu páchat
tyto činy. A o to se musíme postarat my studenti, vždyť i v
minulosti si studenti vydobyli to, co dospělí nemohli a neodvážili
se.
Tomáš Suk 9.A
