Autor: Eva Zálohová, 22. 11. 2009, 20:42
V pondělí 16.listopadu se 2.patro naší školy vrátilo o dvacet let
zpět. Žáci 9.tříd si na společné schůzi vyslechli přednášku o
vedoucí úloze komunistické strany, vzdali čest Internacionále,
podívali se na propagandistické obrázky o úspěších Sovětského svazu
a ujasnili si, co se dělo při školním branném cvičení. Celý den
probíhal v podobném duchu: v matematice se počítalo, o kolik mléka
nadojí dojnice Poslušnica více než ostatní, v češtině se mimo jiné
sestavoval socialistický závazek, při hudební výchově se nacvičoval
Pochod rudých námořníků a ve výtvarné výchově se přesně podle
zadaných pokynů rýsovalo.
Jako nejnáročnější část výuky se ukázaly přestávky. Povinný odchod
ze třídy a kroužení po chodbě kolem dokola nesli někteří žáci velmi
nemile. A pokus odlíčit krasavice od nánosů kosmetiky nebyl raději
dokončen, neboť by snad skončil pláčem. Na závěr dnes se při hodině
dějepisu pro ty méně chápavé uvedlo vše na pravou míru. I pro
učitele, kteří se na akci připravili a pomáhali ji uskutečnit, tj.
p.uč. I.Hermannová, E.Jakubcová, M.Janotová, J.Kříž, A.Lipplová,
R.Novotný, I.Severová, L.Schinková, J.Vacková, R.Vochozka,
E.Zálohová byla taková škola zpětně neuvěřitelně zkostatnělá a
nesvobodná. Srovnání demokratické a totalitní školy dopadlo
jednoznačně. Deváťáci o tom napsali: " Známkování bylo mnohem
přísnější a učitelé měli úplně jiný přístup ... smělo se jen
poslouchat a dělat, co ti řeknou... bylo to zajímavé, ale nechtěla
bych to zažívat pořád... nejhorší byla nesvéprávnost žáků... pořád
se omílal socialismus... diktát byl úplně jiný než dnes... docela
mě bavilo rýsovat písmenka, ale kdybychom tohle dělali pořád,
zbláznila bych se... když jsem to dneska zažila, tak to bylo
hustý... neexistovalo dovolovat si na učitele, dnes to žákům nedělá
problém... bylo velice zajímavé si prožít, co museli naši rodiče a
prarodiče zažívat každý den, mně to stačilo jednou, abych věděla,
jak náročné to bylo...byl to dobrý den, aspoň jsme si mohli
vyzkoušet socialistickou školu... nejhorší bylo, že nedovolili být
namapovaný a mít nalakovaný nehty...mejtěžší bylo stát v pozoru
celou dobu, co se hrála hymna...nejhorší bylo chodit kolem dokola o
velký přestávce(to se opakovalo v ohlasech nejčastěji)...pocity mám
smíšené, nevím, jestli mám být naštvaný nebo spokojený...nic bych
nevrátila, jsem ráda za to, jak to je". Písemné a nakreslené
materiály z tohoto dne si můžete prohlédnout na výstavce v hale
školy.
A ještě tady máme prémii pro starší čtenáře- pamětníky: " Horníci,
členové brigády socialistické práce, měli vytěžit za směnu 750tun
uhlí. Plán splnili na 120%. Kolik vytěžili uhlí?"