7. 3. 2006, 0:49
V úterý 28. 2. 2006 se třídy 9. A a D vydaly na exkurzi do jaderné
elektrárny Temelín.
Sraz byl 5 minut před půl jednou na zastávce u vlakového nádraží a
autobus měl přijet v půl jedné. Tak se ale nestalo, a paní učitelka
Indrová byla pěkně nervózní. Autobus nakonec dorazil ve třičtvrtě
na jednu. Nacpali jsme se dovnitř a naše cesta mohla začít. V
autobusu pro nás měla paní učitelka Indrová připravené překvapení v
podobě pracovních listů. Ne všichni se tvářili radostně, když jim
je dávala. Náš řidič chtěl nejspíš dohnat co zameškal, a tak se z
hodinové cesty stala cesta třičtvrtěhodinová. U Temelína, tedy před
zámečkem, který slouží jako informační centrum, jsme pak půl hodiny
čekali a mrzli. Kdeyž nás pak pustili dovnitř, oddychli jsme si a v
rychlosti se nahrnuli do místního kinosálu, kde naštěstí bylo
teplo.
Uvítala nás jakási paní, jejíž výklad se ukázal jako nudný, suchý a
nezajímavý. Na konci jsme všichni dostali 3D brýle, a když jsme se
dosyta nasmáli tomu jak v nich vypadáme, pustila nám ta paní to, na
co jsme se nejvíc těšili, totiž 3D film. Pak už jsme jen doplnili
poslední slova do pracovních listů a vrhli se do další části
prohlídky.
O patro níž byly prostory se spoustou zajímavých věcí. Od
dotekových počítačů, na kterých jsme si mohli ověřit naše znalosti
o jaderné energii, přes modely Temelína, simulace přetížení
reaktoru, až po přístroj, kde jste si mohli vyzkoušet, jak jste
radioaktivní.
Náš autobus tentokrát přijel načas a tak jsme se museli rozloučit a
vydat se domů. V Budějicích jsme u benzínové pumpy vysadili pár
lidí včetně p. uč. Indrové, takže s námi zpátky jela už jen p. uč.
Freiová. Tak to je konec naší exkurze.
Co říci závěrem? Již je věcí každého z nás, zda si odsud něco
odvezl, ale myslím si, že to stálo za to. Jen nás mrzelo, že nám
nedali lipo jako minulý rok.