Autor: Oldřich Záhoř, 17. 5. 2013, 13:13
Naši volejbalisté se letos po pětileté pauze zcela zaslouženě a po velmi dobrém výkonu v kvalifikaci, probojovali do šestnáctičlenného finále nejlepších družstev České republiky. Pro volejbal naší školy určitě úspěch a velká radost. Členové družstva v rámci svých možností a schopnosti chápat jedinečnost této skutečnosti, zvýšili úsilí a tréninkový objem. Když zjistili jak dopadlo rozlosování do základních skupin finále, možná si uvědomili, že to nebude snadné. S žádným ze tří soupeřů ve skupině letos nevyhráli. Ostrava ? žhavý favorit na titul (také nakonec vyhrála), Brno ? tradiční favorit mistrovství (celkově letos skončilo šesté) a velké překvapení sezóny ? Litomyšl (opět zahrála skvěle a jen těsně přišla o medaili ? nakonec čtvrtá). Smůla a nemoci, stálí průvodci letošní sezónou, se družstva bohužel drží až do konce. Na cestu za snem, že zaskočíme některého z favoritů a místo něj vstoupíme do bojů o pěkné umístění v TOP ?TEN, odjelo jen devět z deseti. Poněkud nepochopitelné zranění hráče základní šestky těsně před akcí upozornilo na všudypřítomného šotka škodiče. Následoval pozdní příjezd do místa dění (objížďky a objížďky) a je tu Ostrava. Nervozita při vstupu do turnaje hraje Nádražákům do karet (vedení 12 : 5), ale favorit ukáže svoji sílu. Reprezentant Velich výborným podáním otáčí vývoj a Krumlov v neúplné sestavě už nástup severu nedokáže zastavit. V dalším sobotním zápase Litomyšl hrála v pohodě a kluci se vlastně k ničemu nedostali (stále se hledá druhý smečař). A tak vše rozhodne nedělní ráno a souboj s Brnem. Vlastně především to ráno. Trocha nedisciplinovanosti a nedostatečná soustředěnost v přípravě na utkání. Drobnosti. Ale v druhém technickém oddechové čase vede Brno 16 : 6. To se jen těžko dohání. A i když se nakonec rozhodovalo až ve třetím setu, psychickou výhodu si soupeři už podrželi. Takže skupina útěchy a prostor pro hráče, kteří se dosud na palubovce moc neohřáli. Něco se prohrálo, něco vyhrálo a je tu konec: 15. místo. Při vyhlášení mají všichni smíšené pocity. Radost, že jsme opět byli u toho a zklamání, že se nepodařil lepší výsledek. V každém případě si domů vezeme zkušenosti. Jednou z nich určitě je, že předpoklady a přání se vždy musí opřít o cílevědomost a disciplínu. Ale to až se s tím naše hrdost vyrovná.