14. 5. 2014, 23:59
30. 4. 2014 měli žáci 9. ročníku v rámci vzdělávacích osnov ZŠ
možnost navštívit rakouský koncentrační tábor Mauthausen, který byl
v období druhé světové války často konečným pobytem lidí, kteří
byli proti své vůli nuceni odejít do transportu a následně byli
dopraveni právě na toto místo.
Návštěva koncentračního tábora ve mně vyvolala smíšené pocity. Bylo
divné chodit v prázdných místnostech, kde před 70 lety chodili
vězni, kteří trpěli a umírali, ale nikdo z nich s tím nemohl nic
udělat. Ta představa je příšerná. Mohli jsme se podívat i do
plynových komor a do pitevny, viděli jsme i velké pece. V tu chvíli
jsem si uvědomila, že vůbec netuším, co bych dělala, kdybych se
dostala do situace jako vězni koncentračních táborů. Nevím, jestli
bych to vzdala nebo bojovala o svůj život, nedokážu si to
představit. Nejhorší je, že jsme tam byli s vědomím, že zas
odjedeme živí a zdraví domů. Ale ti vězni to tak neměli, netušili,
zda přežijí do dalšího dne. Prohlídka pro mě byla depresivní.
Veronika Petrášková, 9. A
Myslím, že i když jsme byli na místě, kde se tyto hrůzy odehrály,
nemůžeme přesně cítit, co cítili ti, co si tímto peklem prošli.
Samozřejmě to tam na člověka padá, vidíme, kde se to dělo, viděli
jsme knihu mrtvých, schody smrti. Pro mě osobně je
nepředstavitelné, jak tohle lidé mohli vydržet. Jsem ráda, že
nežiju v té době. Protože jen o tom slyšet mi nahání husí kůži.
Nemůžu pochopit, jak lidstvo mohlo zajít takhle daleko a vůbec
tohle dopustit. Všechno v koncentračním táboře záleželo na štěstí,
ale to je velmi nejasná sázka. Mauthausen a jiné koncentrační
tábory jsou nepochybně jednou z největších katastrof lidstva.
Kateřina Veisová, 9. B