Autor: Kateřina Kalíšková, 18. 6. 2021, 10:15
Školní výlet 7.A na Kleť
Naše dobrodružná bojová cesta na Kleť začala srazem na vlakovém
nádraží. Vůbec jsme netušili, co nás čeká. Odvážně jsme se vydali
na cestu.
Hledali jsme něco, ale nikdo nevěděl co. S tím hledáním jsme ale
rychle pohořeli, když jsme nevšímavě minuli největší obálku
výpravy. Nakonec ji ale nalezl Jirka, který nás svým zrakem
zachránil. Podle instrukcí v obálce jsme se dozvěděli, že máme
hledat jakýsi symbol. V obálce byl také kolíček, který jsme si měli
po celou dobu cesty připínat na batohy, a komu na konci zůstane,
ten dostane trest.
Během další cesty jsme hledali určitý symbol. Našli jsme další
obálku, v níž se psalo, že jsme chytili račí nemoc, a dokud
nenajdeme lék, musíme chodit pozadu. Při tomto úkolu se některým
motala hlava, ale lék jsme naštěstí nalezli. Asi se ptáte, co to
bylo za lék? Ale raději to ani nechtějte vědět - byl to
kyselo-sladko-slaný nápoj zbarvený do hněda, z kterého se nám
zvedaly žaludky. Naštěstí jsme se ale všichni vyléčili.
V dalším zadání jsme měli složit básničku. Bylo to pro nás docela
těžké, ale myslím, že jsme se s tím poprali dobře a vznikla z toho
vtipná básnička. Kolíček mezi námi stále koloval a my se vydali za
červenými praporky.
Dorazili jsme k další disciplíně. Tentokrát jsme si měli svázat
nohy k sobě. Hodně jsme padali, ale byla to sranda. Teď se
dostáváme k velmi oblíbené části výletu - odpočinek a svačina.
Udělali jsme si společné foto a výlet byl zase v plném proudu.
Další dopis jsme měli připevněný na stromě. Štěstí jsme ale
tentokrát moc neměli, protože jsme byli zase nemocní. Někdo byl
chromý a někdo zase slepý. V této příšerné sestavě jsme museli ujít
nebo se nechat nést velký kus cesty. Pak byl na řadě pitný režim,
kdy nám všem voda ze studánky náramně bodla.
Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale další legendu jsme měli
zdarma. Už jsme si mysleli, že nás nemůže nic překvapit. V další
obálce se skrýval úkol, který byl pro některé z nás
nepředstavitelný. Bobřík mlčení, úkol, ve kterém hodně lidí
neuspělo, byl pro nás asi nejtěžším. Zůstat chvíli v klidu a vnímat
přírodu se nám moc nedařilo, a tak jsme byli potrestáni. Už nám
zbýval jen malý kousek cesty do zdolání kopce. Jenže i malý kousek
může být velmi záludný, protože jsme ho museli dojít bosky, pokud
jsme bobříka mlčení porušili.
Když jsme se celí unavení vyškrábali nahoru, čekala nás ještě jedna
zkouška. Za každý splněný úkol jsme dostávali kousky legend, které
jsme museli vyluštit. Číslo, které nám vyšlo, bylo indicií k
otevření pokladu. Nejprve jsme ale poklad museli najít. Podle mapy
jsme zjistili, že máme hledat kolem rozhledny. Sláva! Podařilo se
nám najít poklad, který se ukrýval na rozhledně a byl plný
sladkostí.
Po dlouhé cestě nahoru už následovaly jen příjemné věci. Všichni
jsme byli utahaní, a tak jsme si s chutí dali oběd v místní
restauraci. Rozdělili jsme si sladkosti, sbalili jsme se a chystali
se na sestup.
Kolíček z prvního úkolu si skoro celou cestu nesla Kačka, která
vůbec nic netušila. Jako trest musela každého, koho potká, zdravit
a informovat: "Poslušně hlásím, že je tolik a tolik hodin." Kačka
každého hlasitě zdravila a my se rychlým tempem blížili k vlakovému
nádraží. Když jsme konečně dorazili zpět, měli jsme pocit úlevy i
spokojenosti.
Myslím, že budu mluvit za všechny, když napíšu, že jsme si to moc
užili a že děkujeme paním učitelkám, které pro nás tenhle super
výlet připravily.
Za 7.A Anička Kašáková