Základní škola Český Krumlov,
Za Nádražím 222

Autor: Kateřina Kalíšková, 18. 6. 2021, 10:15

Fotogalerie

Školní výlet 7.A na Kleť

Naše dobrodružná bojová cesta na Kleť začala srazem na vlakovém nádraží. Vůbec jsme netušili, co nás čeká. Odvážně jsme se vydali na cestu.
Hledali jsme něco, ale nikdo nevěděl co. S tím hledáním jsme ale rychle pohořeli, když jsme nevšímavě minuli největší obálku výpravy. Nakonec ji ale nalezl Jirka, který nás svým zrakem zachránil. Podle instrukcí v obálce jsme se dozvěděli, že máme hledat jakýsi symbol. V obálce byl také kolíček, který jsme si měli po celou dobu cesty připínat na batohy, a komu na konci zůstane, ten dostane trest.
Během další cesty jsme hledali určitý symbol. Našli jsme další obálku, v níž se psalo, že jsme chytili račí nemoc, a dokud nenajdeme lék, musíme chodit pozadu. Při tomto úkolu se některým motala hlava, ale lék jsme naštěstí nalezli. Asi se ptáte, co to bylo za lék? Ale raději to ani nechtějte vědět - byl to kyselo-sladko-slaný nápoj zbarvený do hněda, z kterého se nám zvedaly žaludky. Naštěstí jsme se ale všichni vyléčili.
V dalším zadání jsme měli složit básničku. Bylo to pro nás docela těžké, ale myslím, že jsme se s tím poprali dobře a vznikla z toho vtipná básnička. Kolíček mezi námi stále koloval a my se vydali za červenými praporky.
Dorazili jsme k další disciplíně. Tentokrát jsme si měli svázat nohy k sobě. Hodně jsme padali, ale byla to sranda. Teď se dostáváme k velmi oblíbené části výletu - odpočinek a svačina. Udělali jsme si společné foto a výlet byl zase v plném proudu.
Další dopis jsme měli připevněný na stromě. Štěstí jsme ale tentokrát moc neměli, protože jsme byli zase nemocní. Někdo byl chromý a někdo zase slepý. V této příšerné sestavě jsme museli ujít nebo se nechat nést velký kus cesty. Pak byl na řadě pitný režim, kdy nám všem voda ze studánky náramně bodla.
Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale další legendu jsme měli zdarma. Už jsme si mysleli, že nás nemůže nic překvapit. V další obálce se skrýval úkol, který byl pro některé z nás nepředstavitelný. Bobřík mlčení, úkol, ve kterém hodně lidí neuspělo, byl pro nás asi nejtěžším. Zůstat chvíli v klidu a vnímat přírodu se nám moc nedařilo, a tak jsme byli potrestáni. Už nám zbýval jen malý kousek cesty do zdolání kopce. Jenže i malý kousek může být velmi záludný, protože jsme ho museli dojít bosky, pokud jsme bobříka mlčení porušili.
Když jsme se celí unavení vyškrábali nahoru, čekala nás ještě jedna zkouška. Za každý splněný úkol jsme dostávali kousky legend, které jsme museli vyluštit. Číslo, které nám vyšlo, bylo indicií k otevření pokladu. Nejprve jsme ale poklad museli najít. Podle mapy jsme zjistili, že máme hledat kolem rozhledny. Sláva! Podařilo se nám najít poklad, který se ukrýval na rozhledně a byl plný sladkostí.
Po dlouhé cestě nahoru už následovaly jen příjemné věci. Všichni jsme byli utahaní, a tak jsme si s chutí dali oběd v místní restauraci. Rozdělili jsme si sladkosti, sbalili jsme se a chystali se na sestup.
Kolíček z prvního úkolu si skoro celou cestu nesla Kačka, která vůbec nic netušila. Jako trest musela každého, koho potká, zdravit a informovat: "Poslušně hlásím, že je tolik a tolik hodin." Kačka každého hlasitě zdravila a my se rychlým tempem blížili k vlakovému nádraží. Když jsme konečně dorazili zpět, měli jsme pocit úlevy i spokojenosti.
Myslím, že budu mluvit za všechny, když napíšu, že jsme si to moc užili a že děkujeme paním učitelkám, které pro nás tenhle super výlet připravily.
Za 7.A Anička Kašáková

Fotogalerie