Autor: Iva Hermannová, 12. 12. 2024, 12:17
Když jsme před třemi lety odstartovali v naší škole program rozvoje pohybové gramotnosti, zaměřený vzhledem k ideální senzitivitě na skupinu dětí do deseti let věku, kladli jsme si nespočet otázek na několik témat. Například jak bude fungovat spolupráce vyučujícího s trenérem v hodině tělesné výchovy, jaký bude zájem rodičů o rozšířený sportovní program a mnoho dalších. Nikdy jsme ale nepochybovali o tom, že jdeme správným směrem a přidání hodin tělocviku je nutným krokem vzhledem k alarmujícímu stavu pohybových schopností dětí v naší společnosti. Také úzké provázání školy s nadstavbou pohybové výchovy a sportovního klubu se ukazuje jako velmi efektivní způsob, jak zapojit děti do pravidelné tělesné aktivity (v současné době se volejbalu věnuje každé třetí dítě naší školy). Dnes již víme, že je to směr, kterým kráčí celá Evropa (bohužel jsme poslední zemí v této části světa, která zamrzla na dvou hodinách TV) a my jsme se svým počínáním zařadili k několika málo „osvíceným školám“, kde se místo hledání důvodů proč to u nás nejde, hledají způsoby jak na to (slova autora projektu Trenéři ve škole Antonína Baráka). Program jsme nespustili, abychom se dočkali chvály, ale nelze si nevšimnout, že každé představení naší práce odborné veřejnosti má jednoznačně nadšený ohlas. Jedním ze zveřejněných je i ten na níže uvedeném odkaze. Takže ano, jdeme správným směrem, ale to neznamená, že je to cesta všude a stále zalitá sluncem.
Jsme si vědomi, že žádná změna není změnou ve všech ohledech k lepšímu a změny, které přinesl náš projekt nejsou výjimkou. Je tedy na místě poděkování všem, kteří bez vlastního přičinění čelí nepohodlí, jakému dříve čelit nemuseli. Poděkování za ochotu pomoct prokazatelně správné věci, i když to není zrovna jejich „šálek kávy“, patří všem, kdo jsou zapojeni.
.