29. 1. 2009, 19:00
Sraz byl v pondělí 19.1. před jídelnou v 8 hod. Všichni přišli včas
kromě Radka Podzimka. Odevzdali jsme p. uč. Novotnému papír, kde
bylo prohlášení, že jsme zdraví. Jediná Monča opět zapomněla. Pan
učitel z toho nedělal žádnou vědu, Monče věřil, že je zdravá, ale
ona z toho byla na nervy.
Autobus, kterým jsme na výcvik jeli, zastavil o kousek dál, než
jsme čekali. Všichni se ale už moc těšili, tak jsme naskákali do
autobusu a hurá na hory. Po příjezdu na Kramolín jsme hodili lyže
na záda, vyšli do půlky kopce a začali se rozřazovat do skupin
1,2,3. Když jsem byla na řadě já, sjela jsem kopeček dobře, ale
neuměla jsem brzdit, tak jsem zajela do lesa a spadla. Potom jsem
se ale nemohla zvednout, protože jsem to neuměla.
Až do středy jsme lyžovali, lyžovali a lyžovali a v úterý večer
jsme byli v bazénu. Ve středu jsme se po skupinách vydali na běžky,
kde se snad každý vysekal. Holky, co jely ráno, říkaly, že to bylo
hrozný a že i brečely. Nám to tak hrozný nepřipadalo. Zkoušeli jsme
běh střídavý a souměrný. Lepší byl ten souměrný, protože jsme míň
padali. Při jízdě se vysekala Sally. Navíc byla první, a protože
jsme neuměli moc brzdit, spadli jsme na ni skoro všichni. Cestou
zpátky se už nic nestalo a včechno pokračovalo dobře, i když dost
hustej byl sjezd na těch běžkách, ale užili jsme si to.
Pan ředitel nás celou dobu kameroval a sestřihal moc pěkný film.
Večer jsme leželi v postelích a povídali si o hrůzostrašných
běžkách, o kterých mám noční můru.
Předposlední den jsme měli závody ve slalomu. Já jsem byl až sedmý,
protože jsem se bál, že spadnu. Moc se nám líbilo páteční lyžování.
Jeli jsme na trasu pánskou, vjeli na dámskou, zase na pánskou, dolů
na střechu přes boule a k lanovce. To jsme jezdili furt... Ale
najednou bylo 14 hod. a museli jsme končit. Ve 14,30 hod. na nás
čekal už autobus. Ridič byl trochu nervózní, a tak jsme byli doma
rychle. Celý týden byl opravdu, ale opravdu nejlepší, bylo to
prostě super.
7.C