Ústav pro
Zpráva z Motola
19. 6. 2006, 20:56
Žádná velká slova k této osobní výpovědi jedné z vás, pro kterou
zdraví není samozřejmostí, nejsou potřeba. Držíme ti palce
Julie.
Motol
Jedeme krajinou. Čím víc se přibližujeme, tím více nás magnet Praha
přitahuje a síť domů a billboardů je stále hustší. "Kluk z
plakátu", premiér Paroubek, je první, kdo nás ve městě vítá.
V malé místnosti nás čeká naše stará známá sestřička s úsměvem na
tváři a vtipkující zrzka u počítače začne "výslech", v němž
vyzradím vše o svém těle, ležím na posteli u okna a paní Usměvavá
to na mě zkouší se zánovním EKG. Ovšem manipulace s touhle
"vymožeností" stojí sestřičku úsměv na líčku. Ovládne ji vztek a po
chvíli již drží svůj starý, lety prověřený přístroj.
Ve velké místnosti na mne čeká šest opuštěných postelí, lehnu si k
oknu, zírám do komiksu. Následuje ráno utlumené léky a jak se blíží
doba operace vnímám okolí stále hůř.
Probouzím se, nade mnou tři sestřičky, pomalu vnímám žíznivou
bolest v krku a obklopující změť průhledných hadiček vedoucích
neznámo odkud. Noc, podivné ticho, bublající voda blízko mě,
umíněně koušu hadičku v krku, sestřičky mě napomínají, ale já si to
nemohu odpustit. Náhle se hadička zbarví do ruda, sestry ji
okamžitě vyndají a krk mi zalepí náplastí. Po odchodu sestřiček se
pomalu rozhlížím, v řadě kde ležím, spí mimina v inkubátorech.
Nekřičí, nehýbou se, napojeny na hadice k monitorům ukazující mírné
pohoří, ani v tomto případě nevybočuji z řady, z hrudníku mi trčí
tlusté trubice, je mi mdlo. Následující dny budou jedny z
nejhorších v mém životě.
Potěšující obrazy mě již druhý den netěší. Obraz nad postelí
znázorňuje okřídlená prasátka poletující kolem obláčku a v něm
napsána píseň pana Skoumala "Kdyby prase mělo křídla", kterou v
nejtěžších chvílích zpívám dokola, toužíc po bílé stěně. Čas se
vleče jak stařec nad hrobem.
Máma přijde vždy jen na chvilku a já se těšim jak malé děcko. Vždy
mne přepadne pláč, nevím proč. Nejspíš chci maminku, jejíž smutná
tvář odráží můj špatný stav, přesvědčit k delší návštěvě. "Kdy už
mě dají jinam!" šeptá, "Zítra..." zní odpověď, "Zítra..."
Se svolením Julie Kamenské zveřejnila Monika Hejnová.
Jsme rádi, že Julče operace dopadla dobře a že je zase s námi ve
škole.
