Ústav pro
Jeden svět
Autor: Iva Jandová, 4. 4. 2011, 20:10
Darja Miková, 4.C
Psali jsme sloh. Zadání znělo: Lidská práva. ?Můžete se k tomu
jakkoli vyjádřit,? řekla paní učitelka. Já jsem (po dlouhém
přemýšlení) napsala:
?No tak já nevím, ale myslím si, že za druhé světové války neměli
lidská práva Židé. Možná, že to s tímto tématem úplně nesouvisí,
ale je to důležité podotknout. Myslím si, že Židé nesměli dělat v
podstatě nic. Neměli svobodu. A tu bychom měli mít. Svobodu. Také
máme právo na rozhodnutí podle vlastních myšlenek. Rozhodnutí. Nic
moc jiného mě nenapadá, protože když paní učitelka napsala toto
téma na tabuli, okamžitě se mi vybavili Židé za druhé světové
války. Oni neměli svobodu a myslím si, že když neměli tohle, nebyli
bráni jako lidé. Protože neměli lidská práva. Aspoň si to myslím.
Ale nevím.?
Tenkrát jsem toho moc nevěděla. Napsala jsem to tak, jak jsem to
cítila. Asi o týden později jsme šli na promítání krátkých filmů v
rámci festivalu Jeden svět. Filmy byly celkem čtyři.
Ten první se jmenoval Byl jednou jeden kopec. Trval půl hodiny,
proto to možná bylo ke konci tak zdlouhavé. Byl o čtyřech dětech,
které žijí v chudinské čtvrti a každé má nějaké trápení. Jeden nemá
kamarády, druhý žije jenom s babičkou a tak dále. Po skončení jsme
si o tom povídali s paní profesorkou z Českokrumlovského gymnázia.
Ptala se nás na různé otázky a my jsme odpovídali.
Druhý film se jmenoval Tak to vidím já, Amia. Ten byl obzvlášť
zajímavý, protože se v něm jednalo o holčičku, která se spolu s
rodiči a mladším bratrem odstěhovala na Šumavu, na venkov, kde
neměli elektřinu, teplo, ani světlo. Museli si prát v potoce,
svítit svíčkami a neměli televizi. Diskuze po skončení tohoto filmu
(opět s paní profesorkou) byla velmi zajímavá .
Třetí film byl animovaný a postavičky i veškerý nábytek, byly z
modelíny. Jedna postavička byla červená a veškerý nábytek měla
červený, druhá, zelená, měla všechno zelené. Říkala jsem si, že
zelená je barva ekologie?Jenže zelená postavička nechávala
rozsvíceno, puštěný větrák, zapnuté rádio, nevypínala kávovar...
Červená zhasínala, rádio si ani nepouštěla, kávovar vypínala, když
jí bylo horko, otevřela okno a tak dále. Té zelené nakonec vypojili
elektriku i teplo. Víte, jak to dopadlo? Zelená se od červené
naučila šetřit. Potom jsme si povídali o tom, kdo se choval
ekologicky, kdo ne atd.
Poslední tříminutový film se jmenoval Zvířata zachraňují svět. V
první části se gorila sprchovala tak dlouho, až jí došla voda. ?Měl
jsi brát ohled i na nás a neplýtvat vodou,? kázal mu kdosi. Druhá
část se odehrávala v obchodě. U pokladny nějaké zvíře rozdávalo
igelitové tašky. Všichni si je ale odmítali brát. Místo toho si
nákup strkaly jinam např. klokan do kapsy. Poslední část byla o
tom, že když vyměníme jednu normální žárovku za ekologickou,
ušetříme spoustu energie. Bylo to zajímavé a spoustu jsem se toho
dozvěděla. A zároveň to bylo velmi vtipné. Bavilo mě to.
Teď už vím lépe, co jsou to lidská práva.
