Paříž se s námi rozloučila vytouženou modrou oblohou

Ve čtvrtek ráno jsme si přivstali, takže v 8.35 hod. jsme už stáli pod Eiffelovkou ve frontě na lístky a v 10.00 stáli nahoře ve výšce 276 m. Udělali jsme dobře, že jsme si ji nechali nakonec, dobré počasí umožnilo nádherné pohledy na celé velkoměsto. Fotoaparáty nám cvakaly o stošest. Jsme sběratelé zážitků, takže mnozí z nás vyzkoušeli i "vysokověžové" WC. Byl čas i na prohlídku okolí a další fotografie. Brzy odpoledne nás autobus dovezl o kousek dál, vylezli jsme na náměstí la Concorde a dostali rozchod ve skvělých Tuilerských zahradách. Bylo nádherné počasí, lidé seděli na lavičkách, děti hopkaly v závěsných prolézačkách, prodavači prodávali občerstvení a sochy se tvářily vznešeně. My jsme tam shromažďovali poznatky o informačním systému této památky Unesco. Pak jsme vlezli do nitra Louvru, někteří se v množství lidu hned ztratili, brzy jsme skleněnou pyramidou raději zase vystoupili nahoru a zatím se zase někteří ztratili. Průvodkyně je našla, a proto jsme mohli pokračovat v prohlídce města. Došli jsme daleko, až k chrámu Notre Dame. Tam byl rozchod na tři hodiny. Každý dělal to, co chtěl. Po dobré večeři v restauraci jsme si neodpustili poslední tečku. Vyjeli jsme nejrychlejším výtahem v Evropě do 56.patra v Montparnasu. Bylo 21 hodin, rychle se stmívalo a po Eiffelovce probíhaly barevné světelné provazce. Pak jsme hupli do autobusu a za sborového zpěvu naší oblíbené písně Champs-Elysés jsme dorazili na hotel. Dojmů máme neuvěřitelné množství. Náš zájezd byl silně nadstardantní, ochotní řidiči a skvělá průvodkyně nám umožnili dostat se tam, co jiné zájezdy nemají šanci stihnout. A cíl naší cesty - poznat zblízka centrum organizace Unesco, vidět, slyšet a poučit se o fungování kulturního dědictví v Paříži, tento cíl se naplnil vrchovatou měrou.
Au revoir, Paris.

X

Přihlášení uživatele



Používejte stejné přihlašovací údaje
jako ke svému účtu na školním počítači