Ústav pro
Beseda o holocaustu
Autor: Eva Zálohová, 6. 6. 2012, 22:44
Na konci května měli žáci 9.B a 9.C jedinečnou možnost setkat se s
pamětníkem nacistického vyvražďování židů = holocaustu. Pan Tommy
Karas se v deseti letech dostal s celou svou českou židovskou
rodinou do terezínského ghetta. Z jedenáctičlenné širší rodiny
přežil jen on, matka a jedna sestřenice.
Pan Karas vyprávěl například toto: "Jako dítě jsem mohl jít do
dětského domova, kterých tam bylo několik - pro dívky, chlapce,
větší i menší děti. Jenže děti tu byly věčně nemocné, měly hlavně
různé střevní potíže, průjmy, těm se říkalo terezínka. Rodiče proto
rozhodli, že využijí toho, že děti mladší dvanácti let mohly zůstat
u matky. Takže jsem zůstal s maminkou, sdíleli jsme tvrdou pryčnu
devadesát centimetrů širokou. Otec s bráchou bydleli jinde."
"Táta asi něco věděl, co se děje v koncentrácích na východě. Když
šel do transportu, tak řekl mamince: Edito, až půjdou transporty,
budou vám říkat, že se můžete hlásit za námi dobrovolně. Nedělej
to, zůstaňte tu s Tomíkem, tady je ještě dobře. A měl pravdu. Němci
jako dovolili manželkám, aby směly jet za svými manželi - a pak už
se s nimi nikdy neshledaly."
"Po válce jsme na tátu a bráchu dlouho čekali. Napevno jsme
počítali s tím, že se vrátí - dva zdraví, silní chlapi, bratrovi
bylo osmnáct, tátovi osmačtyřicet. Když šli do Osvětimi, měli už za
sebou sice dva roky Terezína, ale nebyli tak hrozně podvyživení.
Teprve když bylo jasné, že se táta a brácha nevrátí, maminka
rozhodla o tom, že se přejmenujeme. Podlehla atmosféře, která tu po
válce panovala: strachu z nepřátelství k Židům, které pak komunisti
dovedli k vrcholu v procesech v padesátých letech. Tak se z Katze
stal Karas."
Pan Karas nikdy nezapomene na svého otce, bráchu a další příbuzné,
které nacisté zavraždili. Proto i ve svém vysokém věku nelení a
ochotně jezdí do škol, které ho pozvou na besedu. Jeho vyprávění
sledovali deváťáci velmi pozorně, protože byl velice lidský a
neskrýval ani různé dětské skopičiny, které v Terezíně vyváděl.
Bylo fajn, že zrovna v naší škole dostal kytičku za své osmdesáté
narozeniny.
