Přírodní památka
Izolovaný lesík s malými jámovými lomy 0,5 km západně od osady Muckov, 2,5 km východně od obce Černá v Pošumaví.

Katastrální území : Černá v Pošumaví

Výměra : 3,38 ha
Nadmořská výška : 803 - 823 m
Vyhlášeno : 1990

Lokalita se nalézá v menším lesíku 650 m západně od křižovatky cest Muckov - Černá v Pošumaví na nevýrazném pahorku, jímž probíhá několik metrů mocná vložka krystalického vápence a dolomitického vápence Z - V směru.

V ložisku čistého krystalického vápence (mramoru) byly založeny menší jámové komorové lomy (použitý komorový způsob těžby zřejmě souvisí s tím, že těžbu prováděli místní horníci, těžící obdobným způsobem grafit v blízkých dolech u Černé v Pošumaví), v nichž byla několikametrová vrstva mramoru těžena selektivně do hloubky pod sklonem 45 - 50^o. Vznikly tak tři jámové lomy o rozměrech zhruba 20x7x10 m, 50x20x4 m a 20x8x4 m. Ve třetím z lomů se nalézá podzemní komora o ploše cca 600 m². Ve 2 lomech postoupila těžba poměrně hluboko pod zem - 20-40 m šikmo po vrstvě. Voda není ani v nejhlubších podzemních prostorách.

Neobvyklým způsobem těžby vznikly v lokalitě jedinečné útvary, které dnes představují nejlepší exkurzní lokalitu podzemního lomu v Čechách, mající obdobu pouze na jedné lokalitě na Českolipsku. Unikátní podzemní těžbou krystalického vápence vznikly polopodzemní komory, chráněné před zavalením impozantními pilíři, z nichž jeden vytváří u vchodu do 2. lomu působivou skalní bránu o rozměrech cca 7x10 m. V poslední době však dochází k častému řícení odloučených desek dolomitického vápence ze stropů komor a zavalování vytěžených prostor. Vlastní území je proto z bezpečnostních důvodů pro veřejnost nepřístupné.

Unikátnost této technické památky je srovnatelná např. s kaolinovými doly v Hosíně nebo s tunelem na Schwarzenberském kanálu. V lomech lze studovat tektonický styl pestré krumlovské série moldanubika a řadu dalších významných geologických fenoménů, vč. krasových jevů.

Lokalita je však velmi cenná i z hlediska přírodovědného, protože je významným zimovištěm a letním shromaždištěm netopýrů. V letním období mezi devíti zjištěnými druhy dominují netopýr vodní (Myotis daubentoni) a netopýr ušatý (Plecotus auritus), k nejvzácnějším patří netopýr severní (Eptesicus nilssoni), netopýr pestrý (Vespertilio murinus) a netopýr brandtův (Myotis brandti). V zimě bylo dosud zjištěno 5 druhů, nejpočetnější je netopýr ušatý (Plecotus auritus). K zimování netopýrů slouží především podzemní komora ve 3. lomu, letní výskyt je pak koncentrován do lomu č. 2.

Jinak se zde vyskytují převážně běžné druhy brouků, pozoruhodný je výskyt maločlence Micrambe abietis (vzácný příslušník fauny horských lesů) a drabčíka Mniusa incrassata (lokální druh žijící ve vlhké hrabance na zachovalých lokalitách). Ve starších pramenech je uváděn výskyt plcha velkého.

Z hlediska floristického se jedná o území pokryté druhotným lesním porostem s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a s příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris), břízy bělokoré (Betula pendula), jedle bělokoré (Abies alba), modřínu opadavého (Larix decidua) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Jižní část porostu, kde se nacházejí i jámové lomy je silně rozvolněná, s bohatým keřovým patrem, v němž převažuje líska obecná (Corylus avellana). V bylinném podrostu se vyskytují běžné druhy charakteristické pro mezofilní lesy, např. plicník tmavý (Pulmonaria obscura), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kokořík přeslenatý (Polygonatum verticillatum), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum). Na světlinách a na okraji lesního porostu jsou vyvinuta lemová společenstva svazu Trifolion medii a netypické fragmenty mírně kalcifytních společenstev svazu Bromion erecti s výskytem jetele prostředního (Trifolium medium), j. horského (T. montanum), dobromysli obecné (Origanum vulgare), kruštíku tmavočerveného (Epipactis atrorubens), vítodu chocholatého (Polygala comosa), orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris), chrpy čekánku (Colymbada scabiosa), ostřice horské (Carex montana), krvavce menšího (Sanguisorba minor). Na zastíněných vápencových drolinách roste ostružiník skalní (Rubus saxatilis).

Bibliografie :
Cílek et al. 1986