zpět na menuVe znamení konvalinky aneb KERAMICKÁ DÍLNA
18. června 2001
Když jsem domlouval návštěvu za hrnčířským kruhem do malé, hřejivé dílny paní Konvalinkové, tušil jsem, že má skutečná představa nebude jiná od toho očekávaného, co se po té stalo.
Vždy při setkání s tímto krámečkem mívám pocit, že bych mohl jen tak rozbalit spacák a v té nádheře kolem se rozložit! Určitě bych spal jako v nebíčku......těch baculatých hrníčků, které připomínají tělíčka barokních andělů, Betlémů přehršel, vázy a mísy a ty zvonkohry ....to by byl hluboký spánek.
Opravdu milé místo, posuďte sami.
Ta nejrušnější ulice, LATRÁN, kde turisté poznávají okázalost "ČÉ KÁ", se v jednom z krámů zaplnila dětmi a Juryška -naše průvodkyně- na každého, kdo se dobýval dovnitř pohlédla se slovy : "Teď jsou tady dětičky!" Pro někoho pouhé gesto, ale charakterizující ducha tohoto místa. Juryška, také Věrka, její sestra, i maminka dokážou to, co mnohým z nás dělá potíže - zastavit se, jakoby se ohlédnout a zajisté potěšit!
Avšak zpět od slov k Juryšce samotné. Ta vzletná osůbka nejdříve rozkomíhala hrnčířský kruh svýma nohama a vysvětlila prapůvod hrnčířiny. Pak za pomocí elektřiny, i tady se bez ni neobejdou...., začal koncert! Paráda, tajil se nám dech, každý hrníček v maličkém a útulném krámku ožil. Dostal oči ke svým uším. Juryška tvořila umně hrníček a při práci povídala a ukazovala....."Takhle položíte prsty a táhnete hlínu, která je odněkud z tramtárie, na kruhu až tam, kde chcete hrníček zakončit. Okraj očistíte, nemůže tam být žádný oděrek......spodek hrnečku trošku ztenčíte to dá hrnku lehkost a teď je čas na ucho hrnku".
No co Vám budu povídat, zkrátka KRÁSA před našima očima.
S očima jako trnky jsme odcházeli domů a tiše ve mne dozníval pocit vzniku něčeho, co člověk sám vytvoří. Navoněn atmosférou keramické dílny odcházím přes střed města s vědomím, jak se tahají uši ..... kdepak dětské, nebojte se ničeho, ale ucha hrnků!
Příště si vytočím hrnek svůj, to jsem si také slíbil!
S pozdravem "Hlíně zdar" třídní učitel pohodové šesté ÁÁÁÁ ZDENĚK PILAŘ
Josef Květoň, 6A
Nejprve jsme se seznámili s paní v krámu poté z hlínou a nakonec s hrnčířským kruhem. Vysvětlila nám, že pokud má být hrneček na všech stranách stejně tlustý a těžký, pak je třeba odstředit hlínu z které bude hrneček vyroben, přesně do středu hrnčířského kruhu. Myslel jsem si, že si mohu vypálit hrneček doma v troubě, ale to ani nápad - hlína se vypaluje při teplotě 1200 stupňů celsia!Petra Novotná, 6A
Paní v krámu nám ukázala, jak se dělá baculatý hrníček a jak se dělá ucho na hrníček. Musíme na to mít hlavně hrnčířský kruh a hlínu a úplně nejvíce talent!Martina Nováková, 6A
Ta paní plácala tu hlínu asi pět minut, pořád povídala například odkud je ta hlína, proč je tak barevná a pak pracovala na kruhu a vyrobila hrnek.
