zpět na menu

Táboření pod Zlatou Korunou

20. - 22. června 2001

Podrobná reportáž zpod stanů ve zlatokorunském kempu začíná ve středu odpoledne na nádraží,

kde nás přivítalo poklidné slunné odpoledne. Každý správný bojovník si hlídá své obydlí - Kubův výstražný pohled tomu přesně odpovídá.

Sluníčko na sluníčku :-). Nové obydlí je třeba rychle vyzkoušet.

Večer u ohýnku bylo příjemně a chvílemi i teplo. Moc dříví kluci nepřinesli, takže se muselo šetřit. To v noci to bylo horší. Zima byla pořádná a noc dlouhá. Zvlášť proto, že spát se moc nechtělo a pořád bylo co povídat.

A ráno zase rychle zahřát, tedy dodat energii externě.

Interní dodávku energie zajistila dobrá snídaně. V improvizované kuchyni paní učitelce Jakubcové pomáhali Honza s Verčou.

Dopoledne jsme vyrazili trochu do přírody. Provázelo nás krásné slunečné počasí a protože nebylo příliš horko, šlo se příjemně. V Plešovicích na společné fotce chybí jen Tereza a Iveta, které hlídaly tábor.

Cestou jsme se za Plešovicemi zastavili u koní. Kluci zkoušeli odvést elektrický proud úplně jinam a zájem děvčat byl, jak je vidět, úplně jiný.

Kdopak si všimnul, jaké krásné šípkové růžičky cestou kvetly ?

Na Dívčí Kámen jsme ani nešli, protože tam všichni byli nedávno, vydali jsme se proto pomalu dál, ve směru na Holubov.

Cestou si Káča, Verča a Ája trénovaly vílí tanečky a pak nám Ája, ukázala, jak si umí prát ponožky - šikovné děvče ;-))
Co tomu ale řeknou ekologové?

V Holubově si Ája, Simona, Lucka a Kačka nenechali ujít klouzačku v rybníce - vždyť se na ni těšily celou cestu!

Na holubovském nádraží jsme svou cestu ukončili. Simona začala po vykoupání v rybníce o naší výpravě vysílat signály mimozemským civilizacím.

Podklidný podvečer přinesl opět potravu skutečnou i duševní, tedy kombinaci ešusu s kytarou.

Šnečku, šnečku, vystrč růžky, aneb Nikola se svou ulitou ulitou.
Na koho to ta Lucka zase myslí?
To Simona, ta je úplně v pohodě, jenom ona ví, na koho má nalíčeno (později už jsme to zjistili i my ;-)
Ája se před námi snaží skrýt svou identitu (stejně to neschová ;-)
a Mirka se snaží vzdorovat své alergii.

Po večerní Stezce odvahy, kterou pro ostatní připravily Iveta s Terkou a po nočním dešti je tu zase ráno.
Vláďa si zaslouží velkou medaili. První i druhé ráno spolehlivě (a bez zápalek i bez papíru !!) vzkřísil oheň z prakticky vyhaslého ohniště. Tentokrát vyhaslo už v noci za velkého deště, a přesto, jak je vidět, plamínek přeci jen vzplál, i když bylo všechno dřevo mokré.

Rána jsou ale obvykle krutá . . .

V pátek jsme se dopoledne šli podívat do zlatokorunského kláštera

a pak už se začalo balit. Po obloze se honily mraky a protože každou chvíli hrozila přeháňka, balilo se, dokud bylo sucho.

Poslední písnička, ještě několik dní ve škole a HURÁÁÁ NA PRÁZDNINY!!

Stejně se už všichni těší, až se zase v září sejdeme ;-))

Parta byla opravdu perfektní - kamarádské i přátelské vztahy mezi kluky i děvčaty a vzájemná spolupráce byly samozřejmostí. Taky si tenhle výlet nikdo nenechal ujít - byla tady kompletně celá třída. Některé drobnosti se sice pochopitelně našly, ale ty stačilo vyřešit napomenutím. A nakonec, zajímavé bylo, že většina přítomných byla mnohem aktivnější a samostatnější, než například při hodinách matematiky ;-)) Asi je to tak dobře . . .