Biologická expedice na Šumavu

20. května 2002

V Českém Krumlově na Nádraží, dojemné loučení s rodiči.
Paní učitelko nemračte se, jedete přeci s námi!


No tak holky usmějte se na nás.
A vy taky, jedeme přeci do Stožce!
Krmení dravé zvěře (buchtama)


Na Šumavě jsou některé stromy jako z hororu.
Zkoumáme javory pod Stožeckou skalou


Chůdové kořeny jako v pralese.
Stožecká kaple a my


To je ale výška jak na věž.
Pohled ze Stožecké skály.


Jak jsme si s Vítkem četli mapu.
Devětsily byly tak veliké až se jich Martinka bála.
To je ale zajímavý strom.


Společné vaření večeře.
Společné likvidování večeře.


V přízemí naší ubytovny nás překvapilo moc hezké infocentrum o Šumavě.
Na Šumavě ještě kvetly blatouchy.


Vítek zkoumá.
A Petra s Mírou taky.
A nakonec zkoumali všichni.


Míro! pojď zpátky, utopíš se!
Paní učitelka zkoumá co by to asi mohlo být.
Terezko, pořádně to prozkoumej!


Naše nádobíčko na lovení pijavic, larev, vážek, pošvatek, chrostíků a jiných miláčků.
Náš sladký odpočinek, ten jsme měli nejradši.


Někteří prolezli i vojenské bunkry na Soumaráku



To je ale pohodička!
Postupné namáčení členů výpravy, suveréně nejmokřejší Kája.


Pohoda v hospodě u Němečka.
Terezka se mazlí s každým zvířátkem.


Potkali jsme zmijí miminko.

Terezka s paní učitelkou Petruškou při odpolední rozcvičce.
To je ale zvláštní?


No Vítku! Takový pěkný kočky vedle sebe máš.
Poslední večeře na Stožci. Toje ale dobrota!


Nenasytný Radek, který nakonec vyhrál okresní kolo biologické olympiády.
Všichni měli takovou chuť na buřty, ani si nevšimli, že je někdo fotí.


Terezko, dobrou chuť.
Loučení s paní učitelkou Petrou.


Naše krásné bydleníčko!


No tak sneči, pohněte se!
Skokan hnědý se s námi také kamarádil.


Jak kvetou borůvky
Šílený učitel Pilař s celkem normálními biology


Martina se zase bála chorošů
Přelézání stromů na Třístoličník.
Dřípadka horská- tolik jsme jich ještě neviděli.


Zasloužený pohled z Třístoličníku.
Nádherný odpočinek.


Na hranicích s Německem jsme se mohli i koulovat.
Zničená Šumava od kůrovce.


Zkoušeli jsme jak se jde asi Vítkovi.


Samé překážky byly před námi.


Jednou nohou v Rakousku, druhou nohou v Česku a rukou v Německu- Trojmezí.
Mazurka na Trojmezí, pan učitel Pilař požádal paní učitelku Jochovou k tanci ale bohužel bez písníčky.


To jsme nevěděli, že ještě v květnu budeme mít sníh v botech a někteří v sandálech např. pan učitel Pilař.


To je ale nádhera- Plešné jezero.


Terka s Terkou obdivovaly kamenné moře.
Šumavské mraveniště.


Konec expedice, i Míra donutil své nožičky dojít do Pece.
Tak se usmějte poslední foto!