....SI UPAD aneb lyže 7.A!?

21. ledna 2002

Musím říci, že i já, jako třídní učitel, jsem byl poctěn a povinován strávit "poklidný" školní týden bez dětí! Promiňte, to se nedá jinak napsat, než velkými písmenamy . . . takže . . . TÝDEN BEZ DĚTÍ!!

Víte co, moje "didínka" si na týden vyrazila s panem řídícím Cardou, "Tv Manem" Radimem Novotným a šikovnou, trpělivou "lady neznámou" na lyže.

"Lyžovat se nemusí, ale být na sněhu, o to tady jde" ... říká Anežka

Kramolín byl uctivý, avšak nebudu předbíhat....! První dny ve škole, co vám budu povídat, jsem myslel, že mám nejlepší třídu. Tichá, o přestávkách nikdo nekřičel a nelítal po chodbě. Vždy uklizená, se zvednutými židlemi, smazaná tabule... avšak! Třetí den jsem si řekl, jak je nudná. Nudná, nudná, bez didínek a vyrazil jsem. Do hor na Kramolín. Na lyžích jsme my, výletníci, paní učitelka Schinková a Jochová, dětičky neviděli. Při prvním kontaktu měly ošlehané tváře větrem, oči jim svítily jak lampióny. Pořád povídaly, tahaly za rukáv a s úsměvem obtěžkáni vysvětlovaly, co prožily. Ubytování super, až jsem jim záviděl ty jejich teplé peřiny, teplou vodu a hotelové jídlo. Ve školní jídelně, kde jsem týden trávil, mně ale také chutnalo. V zástupu dětí jsem však nenašel ani jednu z mých tváří.

Zpět k dětem. Děti ocenily přítomnost člena horské služby - pana ředitele Dalibora Cardy, neboť jim dávala jistou vážnost a fotografie na skútru - řekněte, kdy se to poštěstí. Návštěva skončila a výlet za sněhem se neprodloužil. Z přezkáčů do bot a z bot do pantoflí a hola, hola ... Jsem rád, že tu jste, vlastně jsme tu všichni společně.

Váš třídní Bulibán - Zdeněk Pilař

PS.: Zase jste sami sobě dokázali, že spoustu věcí dokážeme. Pro mě to bylo také něco nového, nepředstavitelného a přesto si příště dejte pozor, abych vás neprodal.

máme se tady přímo královsky

ve škole se nemáme zdržovat na schodech,
tak tady jsme se toho nabažili ;-))

V pondělí 14. 1. v 8:30 jsme vyjeli na Kramolín do hotelu Gabreta. Udivilo nás, co je to za barabiznu ale uvnitř luxus. Učitelé nás rozdělili po dvou nebo po třech do pokojů. Poté nám zkontrolovali výstroj a řekli nám ať sjedeme takový kus silnice a podle toho nás rozdělili do skupin (1-dobrý, 2-horší, 3-nejhorší).

Pak jsme šli na oběd. Při obědě z Tomáše vylezlo že je vegetarián, o maso jsme se postarali, ale zaskočilo nás to. Po obědě jsme šli na sjezdovky. Zjistil jsem, že některé holky mají tak rády stromky, že se na nich musí válet. Jinak nic divného až do čtvrtka. Když jsme se večer vraceli ze sjezdovek, šel jsem první a najednou mě někdo pozdravil "ahoj Petře". Já se ohlédl a tam pan učitel Pilař a paní učitelka Jochová !!! Sotva jsem odpověděl, tak se tam začal valit dav dětí. S obrovským vítáním jsme došli do hotelu kde již čekala paní učitelka Schinková, která si potom šla prohlédnout naše pokoje, což někteří velice těžce nesli.

Druhý den jsme přemlouvali učitele, aby nám prodloužili výcvik. Nakonec nám vysvětlili že je tak krátký z finančních důvodů. A že jenom ve třech státech Evropy je v osnovách lyžařský výcvik, tak ať si toho vážíme. Ale odpoledne nám udělali závody ve slalomu na čas.

V sobotu jsme se sbalili a jeli domů.

Petr Marek, 7.A