Vzpomínky na prázdniny

září 2001

Vybráno ze slohových prací . . .


P r á z d n i n y

Letošní prázdniny jsem si krásně užil. Nejdříve jsem byl 14 dní u babičky v Českém Krumlově. Hrál jsem si se sestřenicemi Terezkou a Sabinkou. Chodili jsme do bazénu a do města. Další týden jsem jel ke druhé babičce na chatu. Měl jsem tam plno kamarádů, chodili jsme se koupat, jezdili jsme na kole a hráli různé hry. Nejvíce mě bavila šipkovaná a schovávaná. Potom jsem jel s turistickým oddílem sjíždět řeku Berounku. Jeli jsme na raftech a na kánoích. Nejvíce mě to bavilo na kánoi. Navštívili jsme hrad Křivoklát a moc se mi tam líbilo a příští rok bych chtěl jet znovu.

V srpnu jsem byl v Rakousku v Linci navštívit tetu. Na zahradě měli houpačky, kola, bunkr na stromě a spoustu jiných hraček. Měli to tam moc hezké. Potom jsme navštívili zábavnou jeskyni nedaleko Lince. Jeli jsme jeskyní vlakem, který vypadal jako drak. Všude kolem jsme viděli pohádkové bytosti.

Na konci prázdnin jsme s rodiči tábořili v našem lese v Hořicích.

Tomáš Vodička, 4.C


Z b y t e č n é   s t r a c h o v á n í

V polovině července jsem s rodiči a bratrem vyrazil na výlet pod stan na Orlickou přehradu.

Jakmile jsme dorazili na místo, ihned jsme se pustili do stavby stanu. Protože jsme již sehraný tým, netrvalo to dlouho a k nebi se vypínal náš veliký stan. Když jsme se zabydleli, vydal jsem se na průzkum okolí.

Hned první noc se děly podivuhodné a tajemné věci. Nejprve mě vzbudilo houkání sýčka. Potom jsem zaslechl směsici zvuků, ze kterých mi přebíhal mráz po zádech. Kvílení, úpění, šustění a škrábání. Po pár minutách, které trvaly snad sto let, jsem si uvědomil, co by to mohlo být. Nedaleko od našeho kempu probíhala diskotéka a hlasitá hudba, prolínající se štěkotem a vytím psů bylo to, co mě tak vyděsilo. Najednou proběhlo cosi kolem stěny stanu. Strachy jsem do rána nemohl usnout.

Ráno jsem vše řekl rodičům, kteří se tomu smáli a ukázali mi, co způsobilo můj zbytečný strach. Všude v okolí byla spousta děr v zemi, ze kterých nás pozorovaly syslí rodinky. Později jsem některé z nich beze strachu krmil a některé z nich i pojmenoval.

Filip Závitkovský, 4.C


P r á z d n i n y

První týden v červenci jsem jela se svou paní třídní učitelkou a několika spolužáky na stanový tábor do Bělé nad Radbuzou. Bylo to tam moc hezké, dělali jsme spoustu věcí, drželi různé bobříky a přivezli si hodně zážitků. Jeden největší jsme měli den před odjezdem, kdy nás kvůli velké bouřce evakuovali. Bylo to asi to první, co jsme pak při příjezdu na nádraží vyprávěli svým ustrašeným rodičům.
Ten druhý týden jsem byla s maminkou a tatínkem doma, kdy jsme prali prádlo z mého tábora a chystali školní věci na září a pomalu se připravovali na další prázdninovou cestu. Tentokrát to bylo do Španělska, a protože já s maminkou jsme u moře nikdy nebyly, moc jsme se těšily, jaké to asi bude.

V pátek ráno po krátkém spánku jsme vyrazili. Měli jsme všichni už cestovní horečku. Tatínek řídil přes Německo, kousek Rakouska a Švýcarsko a maminka dělala mitfáru, jak říkala a hledala cestu v mapě. Na francouzských hranicích se vystřídali, a protože tatínek je dobrý řidič, ale špatný navigátor, zabloudili jsme. Ocitli jsme se v jednom velkém francouzském městě, kde byly samé strašidelné křižovatky. Maminka je ale za volantem velký kliďas a optimista, tak nás v pořádku ještě několika vesnicemi vyvezla zpět na určenou trasu. Přitom nám stále s humorem říkala, dívejte se a pamatujte si to, možná se sem už nikdy nedostaneme. Cesta byla dlouhá, tak jsme dělali na dálničních parkovištích přestávky na protažení a jídlo. Hodiny běžely a únava mě a tatínka přemluvila k spánku. Maminka řídila dál a přesto, že v těchto zemích nikdy nebyla, převezla nás přes Francii a Španělsko až do cíle.

Vzbudili jsme se až ve městě Loret de Mar, kde jsme měli být ubytováni, ale nevěděli jsme, jak najít hotel. Po chvíli projíždění města sem a tam, kde byla spousta světel, reklam, obchodů a hotelů, padala únava po dvaceti hodinách cesty i na maminku.Viděli jsme policii a tak maminka, jak říká se svou anglickou hatmatilkou a rukama se šla zeptat. Dali nám takovou malou mapku a ukázali, kde to je. I tak jsme se ještě chvilku motali a pak nás jeden pán doprovodil až na křižovatku, odkud už byl vidět náš hotel Windsor. Náš domov pro týden ve Španělsku. Byly tři hodiny ráno, ale náš pokoj ještě nebyl volný. Protože jsme nechtěli čekat v hale až do oběda, šli jsme se podívat na moře. Byla tma, moře bylo černé a strašidelně hučely velké vlny. Smočili jsme si nihy a zajeli autem kousek za město na odlehlé parkoviště a trochu si zdřímli než se budeme moci ubytovat.

Když už jsme byli ubytovaní a po pořádné sprše, šli jsme si prohlédnout turistické město za denního světla. Zašli jsme také k moři a odpočívali. Abychom celou dovolenou neleželi jen u moře, ale viděli také kus světa, jak říkala maminka, pořádali jsme různé výlety. Turistické po okolí a autem, co bylo dál. Navštívili jsme také zábavný park, který byl kousek od hotelu. Byl to kus lesa s různými atrakcemi, prolézačkami a terénní čtyřkolkovou tratí. Jeli jsme do Barcelony na přístav, kde byly obrovské lodě a v uličkách živé loutky. Také jsme si udělali výlet do Andorry, kdy jsme přejížděli přes Pyreneje. Byly tam moc pěkné hory a nádherná příroda široko daleko. Dokonce jsme potkali bílou krávu, která nám stála přes cestu. Každý den jsme zašli na dvě hodiny k moři, pláže měly rýžový písek, ale málo mušlí. Vraceli jsme se na hotel poctivě unavení z dobře prožité dovolené.

Nastal den odjezdu, a protože jsme byli tak daleko, nechtělo se nám hned trávit dalších dvacet hodin cesty zpět. Rozhodli jsme se v dovolené pokračovat a přespávat v autě, abychom se ještě někam podívali. Zastavili jsme se na francouzské pláži poblíž přístavu Séte, kde jsem poprvé viděla jen tak ležet a vyplavovat mořem spoustu mušlí. A tak jsem je sbírala a hrála si s nimi, až jsme tam strávili celý den. K večeru jsme pokračovali v cestě při pobřeží přes Mont-pellier, Marseille, Toulon až na francouzskou riviéru, kde jsme v městečku Sant Tropez přenocovali v autě. Druhý den ráno jsme si procházkou prohlíželi všechny zaparkované jachty, jednu hezčí než druhou. Maminka s tatínkem hledali starou četnickou stanici podle nějakého filmu a když jsme ji objevili, vyfotila jsem je na památku. Pokračovali jsme v cestě na město Cannes a Nice, kde jsme se vždy chvilku zdrželi na procházku. Navštívili jsme také Monaco, Monte Carlo a maminka stále řikala, dívej se a pamatuj si to. Bylo tam moc hezky.

Vyjížděli jsme pak směrem nahoru k francouzským Alpám, kde jsme zaparkovali na odlehlém parkovišti a přenocovali. Kolem nás začínaly hory a všude tma jako v ranci. Všichni jsme usnuli, jen maminka plnila bobříka odvahy, protože měla strach. Ráno jsme posnídali a pokračovali v cestě. Pomalu jsme stoupali do hor, kde jsme zastavili u jednoho jezera, ale smočili jsme si jen nohy, protože vody už začínala být studená. Jeli jsme dál, cestou klikatou, až do bodu 2645 m nad mořem, kde byl sníh. Auto bylo vyhřáté, na sobě jsme měli letní oblečení, tak jsme jen na chvíli vyběhli si na ten sníh v létě sáhnout. Horami a tunely jsme dojeli až pod Mount Blanc, kde jsme si udělali večeři a opět přenocovali. Ráno nás vzbudila zima, byla to změna, od moře do hor. Přejeli jsme švýcarské hranice a zastavili až u Bodamského jezera, kde jsme se občerstvili a odpočinuli. Protože ty změny nedělaly mamince dobře a už ze Španělska si vezla rýmu a bolest hlavy, rozhodla se, že už budeme pokračovat v cestě dál. Na německých hranicích se vystřídali a přes Mnichov až do Čech nás cestičkou k domovu maminka ve zdraví dovezla až do cíle.

Jsme doma, jsme v Čechách. Týden odpočinku, praní prádla z dovolené a polovina prázdnin je pryč. V srpnu jsem jela k babičce a dědovi do Sušice. Každý rok se tam scházíme já a moji dva bratranci. Stejně starý Kája a jeho o čtyři roky mladší bráška Petřík. Jezdili jsme se koupat, děda nám postavil člun a babička koupila pádla. Všichni tři máme podomácku postavené motokáry a tak bylo pořád veselo. Máme také u babičky svou kytičkovou zahrádku, dělali jsme si korále z jeřabin, cachtali se na zahradě v bazénu a proháněli Petříka. Maminka s dědou udělala dříví na zimu a najednou byl konec prázdnin. Teta odjela s kluky do Zbiroha, ja s maminkou do Krumlova a tatínek zůstal na chalupě, kterou přestavuje. Začalo září a v pondělí zase "hurá do školy".

Kristýna Čapková, 4.C


P r á z d n i n y

Prázdniny mi začaly odjezdem na tábor. Jeli jsme vlakem, který pořád drncal. Tábor byl poblíž vesnice Bělá nad Radbuzou. Naše stany stály blízko řeky Radbuzy. Společně s členy oddílu TOM jsme zažili spoustu legrace při různých hrách. I když jsem se bál na noční hlídce, měl dvě klíšťata a poslední noc byla veliká bouřka, vše dopadlo dobře. Z tábora jsme se vrátili zdraví a veselí.

Za deset dní jsme jeli s rodinou autem do Chorvatska. Bylo větší a větší horko. U moře jsme se opalovali, koupali a potápěli. Večer jsme chodili na procházky. Na památku jsme si nasbírali mušle. Cestou domů jsme navštívili italské Benátky. Moc se mi líbili gondoliéři. Umí šikovně řídit své lodě. Po návratu z ciziny jsem pomáhal rodičům na stavbě. S bratrancem a sestřenkou jsem prožil týden u babičky. Nejvíc nás bavilo cákání v bazénu, mlsání jahod, borůvek, hrášku a třešní. Hráli jsme na honěnou, házeli jsme si míčem a na slepou bábu s námi hrála i babička

Doma nás čekalo veliké nakupování věcí do školy. Musel jsem se učit, protože poslední týden jsem jel s hokejem na soustředění a po příjezdu bych už to nestihl. Se svými kamarády jsme běhali, cvičili a trénovali. Předposlední den jsme jeli na kole na nejbližší hrad, který se jmenoval Kokořín. Prohlédli jsme si Mělník a viděli horu Říp.

Cesta domů se nám zdála nekonečná. Všichni jsme se těšili, až si pořádně odpočineme. Ale až doma mi došlo, že za jeden den začíná škola.

Jan Palma, 4.C


P r á z d n i n y   u   m o ř e

Tyto prázdniny jsme s Matějem, Kačkou, Jitkou a tátou měli strávit potápěním u Malajsijských břehů. Nejdřív jsme však museli vytrpět dlouhou cestu pomalým zájezdním autobusem. Byla to nuda. Když jsme uviděli moře a najeli na trajekt, bylo nám už veseleji. Na palubě jsme lízali nanuky a hráli karty. Konečně jsme dorazili k cíli. Vyhledali jsme náš hotel a vybalili batohy. Potom, když jsme se seznámili s naším učitelem potápění, přes dva metry dlouhým Italem, šli jsme se najíst. Příští den ráno nás zaučil, jak se zachází s potápěčskými přístroji. Nastoupili jsme do motorového člunu. Chvíli jsme pluli a v zátoce přišlo na řadu problematické vyskakování. Naše první podmořské dobrodružství začalo. Korálové útesy byly krásné. Hladili jsme si malé barevné rybky. Některé se nechtěly nechat pohladit a schovaly se hbitě mezi mořské sasanky. Bylo to krásné. Když jsme byli 40 metrů pod hladinou, proplul nad našimi hlavami dva metry dlouhý delfín. Byl bleskurychlý. Pak připlaval ještě malý delfínek. Dováděli. Vypluli na hladinu, vyskočili, udělali otočku a zas se rychle svezli dolů. Poté si nás delfíni začali prohlížet. Připlavali k nám a nechali se hladit jako ty dvaceticentimetrové rybky předtím. Ale už bychom nevystačili s kyslíkem. Ještě jednou jsme si pohladili malého delfínka a začali stoupat na hladinu. Byl to krásný zážitek. Ten den jsme usnuli jak dudci.

Příští den jsme se vydali do jiné zátoky. Byla o něco mělčí než první, ale byly v ní jeskyňky. Vydal jsem se s tátou do jedné, trochu užší jeskyně.. Táta šel napřed. Za skalním ohybem najednou táta vytrhl nůž z pouzdra a zdálo se mi, jako kdyby se řezal do kolena. Vplaval jsem za ním do síňky a vidím, že se okolo jeho nohy svíjí muréna. Právě si ji odřízl. Rychle jsme vyplavali a vraceli se k učiteli. Pak jsme rychle napustili své gumové polštářky a jako delfíni jsme vystřelili k hladině. Rychle na ambulanci. Naštěstí to nebyla žádná nebezpečně jedovatá muréna. Ke konci prázdnin jsme plavali v té zátoce jako poprvé a zkoumali korálové útesy. Kačka se odvážila moc daleko a co nevidí: právě před ní plave do zátoky docela malý, ale nebezpečně vyhlížející žralok. Kačka zpanikaří a obrátí se směrem k zátoce. Žralok pomalu plave za ní. Sestra i žralok zrychlují. Už ji vidíme.. Učitel si vezme bodací vidlici a uloví s ní menší rybku. Žralok zavětří krev. Plave k nám. Učitel žralokovi dává rybku. Vtom připlouvá Kačka, za ní další dva žraloci. Krmíme je ulovenými rybkami a oni jsou klidní. Využíváme toho a plaveme k hladině. Hrozné, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

Příští den se už balíme a odjíždíme domů.

Vojtěch Maryška, 4.C