Volné psaní deváťáků
duben 2002
aneb - Jak to bylo s přijímačkami . . . a co se honí v hlavách
Podala jsem přihlášku na střední školu a teď... ....docela pochybuji, že mě přijmou. Mám šílený strach! Kéž by měla mamka pravdu, jak říkala, že když si přihlášku vyplním sama, tak mě vezmou. Ať už je alespoň tak květen, to už budu vědět, co mě 2.září čeká. Ale kdyby mě vzali třeba na tu obchodku do Kaplice, tak bych tam zase měla lehčí matiku, ale já chci do Krumlova na gymnázium! Nemusela bych dojíždět... A gympl bych snad nějak prolezla. To by byl tak skvělej pocit, kdyby mě na ten gympl vzali. To bych se od dubna na učení ani nekoukla. Ty přijímačky, to bude něco! Jsem zvědavá, jak zvládnu matiku. Já budu určitě tak ztrémovaná, že zkazím, co se dá, určitě i češtinu. A skončím někde na učňáku, na nějakej obráběčce kovů a budu mít zkaženej celej život! Já se vždycky musím tak usmívat, když mamka začne: "A až budeš chodit na ten gympl..." Asi mi moc věří. Zato já sobě vůbec. Já se tam na těch přijímačkách buď složím, a nebo dostanem s Ivetou záchvaty smíchu, jak říkal Honza. No, to bude skvělý. Radši bych se teda smála. Doufám, že na ty zkoušky vůbec dojdu, že se cestou nezhroutím.
Odevzdala jsem přihlášku na střední školu ... na kterou mě naladila mamka. Nejdříve jsem si myslela, že to nebude to pravé ořechové, ale když jsem se o té škole dozvěděla trochu víc informací, začalo se mi to líbit. Říkají mi, že jsem manuálně zručná, tak možná bych jim měla věřit. Já si o sobě myslím, že jsem taková hračička a ta škola je hlavně o piplání a přesnosti. Poslední výtvory, co jsem si doma zkoušela, byly docela zdařilé. Mamka řekla vynikající, ale já si myslím, že to mohlo být lepší. Hlavně mi na té škole vyhovuje, že matika, chemie, latina a takovýdle ne moc oblíbený předměty jsou tam jenom první dva roky. Když se tam dostanu, mohlo by to pro mě být vysvobození. Já nemám buňky na matiku a chemii. Tu latinu nevím, tu jsem ještě nikdy nezkoušela. Je to práce v čistotě a v suchu. Hlavně mít trpělivost. Většina času se tráví v laborkách, kde se dělají protézy a zuby, Je to jako v laboratoři u normálního zubáka, který dělá protézy. Jen je škoda, že se nedělá praxe přímo v tý laborce u doktorů.
Druhou školu jsem si vybrala integrovanou střední. Rozhodovala jsem se mezi kadeřnicí a kosmetičkou. Nakonec jsme se s mamkou dohodly na kosmetičce. Když jsme se tak koukaly do těch brožurek o školách, zjistily jsme, že je větší nával na kadeřnici. Obličeje se budou dělat pořád. Všichni chtějí ukázat světu, že z nich taky jde udělat něco pěknýho, ba dokonce krásnýho. Průměr jsem neměla zas tak hroznej.
Myslím, že se na jednu nebo druhou školu dostanu. Všichni ve mě věří, že nejsem jako oni, že budu mít maturu a ne jenom výuční list. I když se říká, že když se chce, všechno jde. I když má člověk výuční list, může dokázat i kolikrát víc, než ten, co má maturitu.
Odevzdala jsem přihlášku na střední školu ... a teď mi zbývá se jen "modlit" (nebo učit - takže raději to první), aby na té mé škole zase brali studenty do 1,5 průměru. Docela (ne, to není to správné slovo), střešně se bojím přijímacího řízení. Hrozně mě mrzí, že jsem si nevybrala školu, kde by přijímačky spočívaly v pohovoru. Jak říká maminka: "Určitě by si z té tvé prořízlé pusy sedli na zadek". No, tak myslím, že až tak daleko by to nezašlo, ale určitě bych jim měla co nabídnout ze svého širokého repertoáru. A takhle přede mě hodí (ČISTÝ!!!) papír, druhý, na kterém je jinou řečí napsáno něco, čemu ani za mák nerozumím, a prý za 1 hodinu (nadlidský úkol !) mám ze sebe vypotit odpovědi na ty příšerné otázky, které určitě zadávali nějací zlí, staří, zapšklí učitelé, kteří mají studentů ažaž. Pochybuji, že přitom mysleli na mě! Jednoduchou hloupou školačku, která si k nim bez zpytování svědomí klíďopíďo dá přihlášku a čeká, že se asi o ni budou prát. Hm, tak to jsem si fakt nemyslela, ale úvaha je to dobrá. A stejně, i kdyby mě přijali (HaHaHa), strašlivě by toho svého neuváženého nápadu litovali. Tak si říkám, jaká asi bude fronta na pracovním úřadu? Já jen abych tam nevystála důlek. Nebo že by mě přece jen přijali (chudáci)? Hm, asi se zase půjdu "modlit" a zjistit si ty fronty.
Odevzdala jsem přihlášku na střední školu ... Uvědomuji si, že to bylo mé první důležité rozhodnutí. Jsem si ale jista, že jsem se rozhodla správně. Nejdřív jsem se tak rozhodla pouze proto, že se na té škole nedělají přijímací zkoušky z matematiky, ale dnes už vím, že by mě práce zdravotní sestry, ktará pracuje třeba u miminek, velmi bavila.
Přihlášku už všichni odevzdali, ale myslím, že by se určitě našlo pár žáků, kteří by své rozhodnutí ještě zvážili, popřípadě změnili. Jaké mám pocity? Už od začátku roku jsem měla strach z té chvíle, kdy odevzdám vyplněné přihlášky a už nic nepůjde dát zpět. Teď už je to za mnou, ale opět začínám mít strach, tentokrát z přijímacích zkoušek. Myslím, že pokud by mě nevzali, asi bych byla smutná. Kdybych se tam však dostala, nejspíš bych udělala jisté věci jinak, než zde, na základní škole.
Rodiče s mým rozhodnutím, napsat si na obě místa zdravotní sestru, souhlasili, a to mě velmi těší. Snad jim dokážu, že si umím stát za svým a dosáhnout určitého cíle. A můj cíl je stát se zdravotní sestrou a pomáhat lidem, kteří to potřebují . . .