6.A na začátku - první zamyšlení

15. listopadu 2004

Píšu po dvouměsíční zkušenosti s novými „didínky“. A tak mi dovolte zavzpomínat nad okamžikem příprav našeho prvního setkání.

Den první: Záměr třídního učitele byl jednoduchý: ulehčit dětem v jejich náročném přechodu z prvního stupně na druhý. Snažil jsem se proto najít, ulovit z našeho školního internetového „rybníka“, fotografie kantorských portrétů, abychom všichni věděli, kdo nás to učí. Malým problémem, byli nově příchozí učitelé, jejichž fotografie neexistovaly a tak se staly námětem celotřídní hry. Stínohra, tj. vyfoťte paní učitelku Kozákovou, Indrovou a Freiovou tak, jak je v prvních školních dnech vidíte. Nejrychleji se v dané situaci (sehnat fotoaparát a mít rychlé nohy) zorientovaly Markéta Dušková a Iveta Jirkalová. Žádné velké lelkování. Aktivita a píle byla sladce, čokoládově, odměněna. Dnes s odstupem času vím, že toto symbolizuje první okamžiky života 6.A asi nejvíce. Děvčata zvládla aklimatizaci na II. stupeň mnohem lépe než kluci.

Zajímavým pohledem do duší všech ve třídě byla i aktivita „Zvědavý klobouk“, která se opírala o hlubší pohled do každodenní práce žáka na II. stupni. V komunitním kruhu se děti volbou otázek snažily dozvědět v čem je kdo dobrý, odkrývaly možné rezervy, jež mohou využít např. pro lepší prospěch. …….hodiny plynuly jako voda a zase hajdy ze školy domů…… Největším zklamáním určitě bylo, že ne na každého se dostalo. To mě mrzí dodnes! Mohli jsme být i díky této aktivitě na lepší startovní pozici, či všichni mnohem blíže k jasnějším vztahům a kvalitnější spolupráci.

Následně se rozběhl ten normální školní běh - rozdávání učebnic, organizace rozvrhu a pohyb po škole. Zkrátka „školotoč“ se roztočil a v mnohých dětských očích jsem viděl, že se nadále budou držet poprázdninové zábavy a pohody. Jiskřilo z některých výrazné „Já a učit se?“. Jistým řešením této situace bylo naplánované setkání „er“ - rodičovské informace. A co bylo doslova a do písmene na talíři? Byl jsem mile překvapen zájmem i účastí rodičů, kteří se nejen seznámili s „tříďasem“, ale získali především přehled o možných činnostech v rámci třídy i volejbalového klubu. Vše si, vážení rodiče, odnesli na symbolickém papírovém „talíři“ s osobním pohledem na žáka. Odcházel jsem z prvního setkání spokojeně unaven. Většina rodičů pochopila, že obstojí jen ten, kdo neleniví a maká!

Za dva měsíce jsem poznal, že nás čeká kopec práce při vzájemném poznávání, spolupráce při řešení školních úkolů a respektování individuálních cílů, které si každý vytyčil. Čas byl využit dle vlastností a charakteru samotných dětí, rozhodovala dětská píle i „volejbalové“ srdce a v neposlední řadě také pohodové rodinné zázemí. A jak mi mohou nejlépe děti odpovědět na otázku: „Jak se dařilo dětem v 6.A?“. Jednoznačně pohodou ve třídě, přijatelnými výsledky, které budou odpovídat poctivé přípravě a odvedené práci.

Psal třídní učitel, který odehrává míč na Vaší dětské straně.

Psáno s odstupem 15. 11. 2004
Zdeněk Pilař

Naše konečná a společná hymna kluků a holek 6.A

My jsme HOLKY 6.A
hrajeme si s míčema
po dobu tréninku
smečujeme chvilinku.

Když nehrajem, pracujem
chytnem míče zpracujem
hrajeme DIVOKOU, VYBIKU
a HÁZENOU.

My jsme KLUCI 6.A
machrujeme co se dá
Na Zdendu a na Bleska
A ten nám potom zatleská.

. . .