Přijata v New Yorku 20.listopadu 1989
Text
Preambule
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy,
- majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem svobody, spravedlnosti a míru na světě,
- majíce na mysli, že lid Spojených národů v Chartě znovu prohlásil svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti a vyjádřil své odhodlání podporovat pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě
- uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodních paktech o lidských právech prohlásily a dohodly se na tom, že každému přísluší v nich ustanovená práva, a to bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu,majetku, rodu nebo jiného postavení,
- pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené národy prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,
- přesvědčeny, že rodina jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí musí mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc za účelem, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti,
- uznávajíce, že v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho nebo její osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění,
- majíce na zřeteli, že dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem a vychováváno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a sounáležitosti,
- majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči byla zakotvena v Ženevské deklaraci práv dítěte z roku 1924 a v Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými národy v roce 1959 a uznána ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (zejména v článku 10) a ve statutech a příslušných dokumentech odborných organizací a mezinárodních organizací zabývajících se péči o blaho dětí,
- majíce na mysli, že , jak uvedeno v Deklaraci práv dítěte, přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů 20.listopadu 1959, dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm,
- pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na vnitrostátní a mezinárodní úpravu umisťování do institucí náhradní péče; Minimálních standartních pravidel OSN týkajících se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla): Deklarace o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů,
- uznávajíce, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve výjimečně obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní pozornost,
- berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot každého národa pro ochranu a harmonický rozvoj dítěte,
- uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních podmínek dětí v každé zemi, zejména v rozvojových zemích,
dohodly se následujícím:
Část I
Článek 1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.
Článek 2
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti, nacházejícímu se pod jejich jurisdikací bez jakékoliv diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo dušení nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho či jejich rodičů nebo zákonných zástupců.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání založených na postavení, činnosti, vyjádřených názorech nebo přesvědčení svých rodičů, zákonných zástupců nebo členů rodiny.
Článek 3
1. Nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem při veškerých postupech týkajících se dětí, ať už konaných veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho či jejich rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho či za ni odpovědných, a za tímto účelem činí všechna potřebná zákonodárná správní opatření.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují,aby instituce, služby a zařízení odpovědná za péči a ochranu dětí odpovídaly standartům stanoveným kompetentními úřady, zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Článek 4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provádění práv uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská, sociální a kulturní práva, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí taková opatření v maximální míře podle svých zdrojů, a kde je to potřebné, v rámci mezinárodní spolupráce.
Článek 5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo v odpovídajících případech členů širší rodiny nebo obce v souladu s místním obyčejem, zákonných zástupců nebo jiných osob za dítě právně odpovědných a směřují k tomu, aby dítěti byla poskytnuta orientace a vedení při výkonu jeho práv uznaných touto úmluvou v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.
Článek 6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají,že každé dítě má vrozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.
Článek 7
1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
2. Státy, které jsou smluvní stranou smlouvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti, zejména v případě, jestliže by dítě jinak státní příslušnost nemělo.
Článek 8
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho či její totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků uznaných zákonem s vyloučením nezákonných zásahů.
2. Je-li dítě prokazatelně zbaveno částečně nebo zcela své identity, zabezpečí mus státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro urychlené obnovení jeho či její totožnosti.
Článek 9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v nejlepším zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytné v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2. V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska.
3. Státy,které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte, které je odděleno od jednoho nebo obou rodičů, udržovat pravidelně osobní kontakt s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, ten stát, který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům , dítěti nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace bylo v rozporu s blahem dítěte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby podání takové informace samo o sobě nemělo žádné nepříznivé důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).
Článek 10
1. V souladu se závazky státu, které jsou smluvní stranou úmluvy, podle čl.9 odst.1 se žádosti dítěte nebo jeho či jejich rodičů o vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo jeho opuštění za účelem spojení rodiny posuzují pozitivním, humánním a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
2. Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelně osobní vztahy a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem se v souladu se závazkem státu, které jsou smluvní stranou úmluvy, podle čl. 9 odst.2 uznávají tyto státy právo dítěte a jeho či jejich rodičů opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit kteroukoli zemi podléhá pouze takovým omezením, která stanoví zákon a jsou nutná pro ochranu bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě.
Článek 11
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět.
2. Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,usilovat o uzavření dvoustranných a mnohostranných dohod a o přístup k existujícím dohodám.
Článek 12
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory,právo svobodně tyto názory vyjadřovat ve věcech, které se ho dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
2. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, anebo prostřednictvím zástupce nebo jeho příslušného orgánu, a způsobem, který je v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
Článek 13
1. Dítě má právo na svobodu projevu:toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace všeho druhu bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoliv prostředky podle volby dítěte.
2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná:
- a) k respektování práv podle pověsti jiných;
- b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo veřejné morálky.
Článek 14
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí, náboženství.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, vést dítě při výkonu jeho či jejího práva způsobem odpovídajícím rozvíjejícím se schopnostem dítěte.
3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.
Článek 15
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu sdružování a svobodu pokojného shromažďování.
2. Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkou těch omezení, jež stanoví zákon a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Článek 16
1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespodence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.
2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům a útokům.
Článek 17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím a materiálům z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
- a) hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a materiálů, které jsou pro dítě sociálně a kulturně prospěšné a které odpovídají duchu článku 29 této úmluvy.
- b) mezinárodní spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování takových informací a materiálů z různých kulturních, národních a mezinárodních zdrojů,
- c) tvorbu a rozšiřování knih pro děti,
- d) hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled na jazykové potřeby dítěte náležející k menšinové skupině či domorodému obyvatelstvu,
- e) tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho či její blaho,majíce na mysli ustanovení článků 13 a 18 úmluvy.
Článek 18
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být nejlepší zájem dítěte.
2. Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a služeb péče o děti.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná opatření k tomu, aby bylo zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti, která jsou pro ně určena.
Článek 19
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněnín nebo vykořisťováním včetně sexuálního zneužívání během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.
2. Taková ochranná opatření, v případě nutnosti, zahrnují účinné postupy k tvorbě sociálních programů za účelem poskytnutí potřebné podpory dítěti a těm, kteří se o dítě starají, jakož i v oblasti jiných forem předcházení a zjišťování, oznamování, upozorňování, vyšetřování, léčení a následných opatření,vztahujících se k případům špatného zacházení s dětmi popsaným výše, a také, v případě nutnosti, uplatnění soudních prostředků.
Článek 20
1. Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí, nebo které v jeho vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí takovému dítěti v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči.
3. Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, institut "kafala" podle islámského práva, osvojení a v nutných případech umístění do vhodného zařízení péče o děti. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuity ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ.
Článek 21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy nejlepší zájem dítěte a
- a) zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které jsou v souladu s příslušným zákonem a ve stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a spolehlivých informací určí,že osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém projednávání, které se může ukázat nutným;
- b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče o dítě pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu;
- c) zabezpečí, aby dítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by platila v případě osvojení ve vlastní zemi;
- d) činí všechna potřebná opatření k zajištění toho, aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávněnému zisku zúčastěných osob;
- e) podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.
Článek 22
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, činí potřebná opatření k zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob anebo bez doprovodu, obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichž jsou uvedené státy smluvními stranami.
2. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují, budou-li to považovat za potřebné, součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných mezivládních organizací nebo nevládních organizací, spolupracujících se Spojenými národy k ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů nebo jiných členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace potřebné k jeho či jejímu opětnému spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo jiné členy nelze nalézt, poskytuje se dítěti stejná ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli důvodu trvale nebo přechodně zbavenému své rodiny, jak stanoveno touto úmluvou.
Článek 23
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené děti mají požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňující aktivní účast dítěte ve společnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítěte na zvláštní péči a podněcují a zabezpečují v závislosti na rozsahu existujících zdrojů oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají pomoc, o kterou je požádáno a která odpovídá stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě pečují.
3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v souladu s odst.2 poskytuje, podle možností,bezplatně s ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o dítě starají a je určena k zabezpečení skutečného přístupu postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku způsobem vedoucím k dosažení nejúplnějšího možného zapojení do společnosti a individuálního rozvoje včetně jeho kulturního a duchovního rozvoje.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu mezinárodní spolupráce podporují výměnu odpovídajících infromací v oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického a funkčního léčení v případě postižených dětí včetně rozšiřování a přístupu k informacím, týkajících se metod rehabilitační výchovy a profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a prohlubovat tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.
Článek 24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné provádění tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:
- a) k snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
- b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
- c) k potírání nemoci a podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiné také prostřednictvím využíváním snadno dostupné technologie a poskytované dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody,přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečistění životního prostředí;
- d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
- e) k zabezpečení, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí a předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních znalostí;
- f) k rozvoji vzdělávací práce a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské služby pro rodiče, výchovy k plánování rodiny a služeb;
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících zdraví dětí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní spolupráci za účelem postupného dosažení plného uskutečnění práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se beze zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.
Článek 25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte, které je umístěno příslušnými úřady do náhradního zařízení za účelem péče, ochrany nebo léčení jeho tělesného nebo duševního zdraví, na pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním.Ť
Článek 26
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.
2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítěte a osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o poskytování těchto výhod podanou dítětem nebo ve prospěch dítěte.
Článek 27
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, mravní a sociální rozvoj.
2. Rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souvislosti s podmínkami daného státu a v rámci svých možností činí potřebná opatření za účelem poskytnutí pomoci rodičům a jiným osobám, které se o dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby poskytují materiální pomoc a podporují programy, zejména ve vztahu k zabezpečení potravin, oblečení a bydlení.
4. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, činí všechna nezbytná opatření k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany rodičů nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost, ať už na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo v zahraničí. Zejména v těch případech, kdy osoby, které nesou za dítě finanční odpovědnost, žijí v jiném státě než dítě, pak státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují přístup k mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž činí jiná vhodná opatření.
Článek 28
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva na základě rovných možností zejména:
- a) zavádějí pro všechny bezplatné a povinné základní vzdělání;
- b) podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání, zahrnující všeobecné a odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro každé dítě a přijímá jiná odpovídající opatření, jako je zavádění bezplatného vzdělání v případě potřeby poskytování finanční podpory;
- c) vysokoškolské vzdělání zpřístupňují pro všechny podle schopností všemi vhodnými prostředky;
- d) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy k povolání;
- e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření k tomu, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto úmluvou.
3. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání, zejména s cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti ve světě a usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatků a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní ohled na rozvojové země.
Článek 29
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k:
- a) rozvoji osobnosti dítěte,, jeho nadání a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu;
- b) výchově na posilování úcty k lidským právům a základním svobodám a také zásadám zakotvených v Chartě Spojených národů;
- c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, své kulturní svébytnosti, jazyku a hodnotám země, v níž dítě žije, země svého původu a civilizacím odlišným od vlastní;
- d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti v duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti, pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu;
- e) výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.
2. Žádáná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být vykládána tak, že by omezovala svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce za předpokladu, že jsou za všech okolností dodržována principy stanovené v odstavci 1 tohoto článku a požadavky, aby vzdělání, poskytované těmito institucemi, odpovídalo minimálním standartům, které mohou být stanoveny státem.
Článek 30
V těch státech, v niž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny nebo osoby domorodého původu, nesmí být dítěti náležející k takové menšině nebo domorodému obyvatelstvu odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat vlastní náboženství a používat svého vlastního jazyka.
Článek 31
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a podporují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a nappomáhají k tomu, aby dětem byly poskytnuty odpovídající a stejné příležitosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.
Článek 32
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoliv práce, která může být pro ně nebezpečná nebo bránit jeho vzdělání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k zabezpečení provádění tohoto článku. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména:
- a) stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do zaměstnání;
- b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání;
- c) stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému zabezpečení tohoto článku.
Článek 33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná opatření včetně zákonodárných, správních, sociálních a kulturních opatření k ochraně dětí před nezákonným užíváním narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a k zabránění využívání dětí při nezákonné výrobě a obchodování s nimi.
Článek 34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. Za tím účelem státy zejména přijímají nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění:
- a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonnné sexuální činnosti;
- b) využívání dětí za účelem finančního obohacování, k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním praktikám;
- c) využívání dětí za účelem finančního obohacování v pornografii a při výrobě pornografických materiálů.
Článek 35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.
Článek 36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.
Článek 37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby:
- a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu;
- b) žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu;
- c) s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské osobnosti a způsobem, který bere ohled na potřeby osoby daného věku.Každé dítě zbavené svobody musí být zejména umístěno odděleně od dospělých , ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho nejlepším zájmu a až na výjimečné okolnosti, mít právo udržovat styk se svou rodinou písemně a při návštěvách;
- d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého dovolání se k právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se na nezákonnost zbavené své svobody před soudem nebo jiným pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem a právo na neodkladné rozhodnutí v případě každého takového procedurálního kroku.
Článek 38
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují uznávat a zabezpečovat dodržování norem mezinárodního humanitárního práva, které se na ně vztahuje v případě ozbrojených konfliktů a které se dotýkají dítěte.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna proveditelní opatření k zabezpečení toho, aby se osoby, které nedosáhly věku patnácti let, přímo neúčastnily bojových akcí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do svých ozbrojených sil osob mladších patnácti let. Při povolávání do ozbrojených sil těch osob, které dosáhly věku patnácti let, avšak jsou mladší osmnácti let, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přednostně přijímají osoby starší.
4. V souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva, které mají vztah k ochraně civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k zabezpečení ochrany dětí, jichž se ozbrojený konflikt dotýká, a péče o ně.
Článek 39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření k podpoře tělesného a duševního zotavení s sociální reintegrace dítěte, které je oběti jakékoli formy zanedbávání, využívání za účelem finančního obohacování nebo zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a reitegrace se uskutečňují v místě a prostředí podporující zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.
Článek 40
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte obviněného, obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení trestního práva na zacházení, které rozvíjí smysl dítěte pro důstojnost a čest, znovu posiluje úctu dítěte k lidským právům a základním svobodám jiných a bere ohled na věk dítěte. Napomáhá reitegraci dítěte a plní jim prospěšné úlohy ve společnosti.
2. Za tímto účelem s ohledem na příslušná ustanovení mezinárodně právních dokumentů státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména zabezpečují, aby:
- a) žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z porušení trestního práva pro jednání nebo opomenutí, která nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v době, kdy k nim došlo;
- b) každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva mělo přinejmenším tyto následující záruky:
- b1)aby bylo považováno za nevinné až do doby,kdy podle zákona je prokázaná vina;
- b2)aby bylo umožněno a přímo,v nutných případech případech prostřednictvím svých rodičů nebo zákonného zástupce, informováno o obvinění proti němu vznášených a mělo při přípravě a při uplatňování své obhajoby právní nebo jinou potřebnou pomoc;
- b3)aby jeho věc byla bezodkladu rozhodnuta pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v souladu se zákonem v přítomnosti právního zástupce nebo jiné odpovívající osoby a v přítomnosti svých rodičů nebo zákonných zástupců. ledaže by se zvážilo, že jejich přítomnost, zejména s ohledem na jeho či její věk a situaci,není v nejlepším zájmu dítěte;
- b4)aby nebylo nuceno vypovídat nebo přiznat vinu; aby se mohlo seznamovat s výpovědmi svědků buď přímo anebo prostřednictvím jiných a aby byla zabezpečena rovnoprávná účast svědků obhajoby a hodnocení jejich výpovědí;
- b5)jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu, aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se zákonem přezkoumatelná vyšším pravomocným nezávislým a nestranným orgánem nebo soudním orgánem;
- b6)aby byla poskytnuta bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže dítě nerozumí používanému jazyku nebo jim nehovoří;
- b7)aby bylo plně uznáváno jeho soukromí na všech stadiích řízení.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o vypracování zákonů a procedur o zřízení orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušení trestního práva,a zejména
- a) o stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se děti považují za nezpůsobilé porušit trestní právo;
- b) v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk.
4. Je nezbytné vytvářet různé záruky, jako je pečovatelská služba, pravidla o poradenství a dozoru; konzultativní služby, zavedené zkušební lhůty, náhradní péče, programy vzdělávání a přípravy k povolání a jiné formy mimoústavní péče za účelem zabezpečení takového zacházení s dětmi, které odpovídá jejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému deliktu.
Článek 41
Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, které ve větší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:
- a) právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo
- b) mezinárodnímu právu, které je pro takový stát závazné.