zpět na menu30.6.1998
Moje ZŠ Za nádražím, která již před několika roky uzavřela partnerství se školou v Bad Leonfeldenu. Toto městečko se nalézá jen pár kilometrů od hranic a sám jsem se mohl přesvědčit, že je velmi malebné. Například zdejší kostel s nově zařízenými varhanami se v typicky rakouské krajině dobře vyjímá. Ovšem vraťme se zpět ke vztahu zdejší a Českokrumlovské školy.
Zdaleka ne všichni žáci mají tu možnost vydat se ke svým sousedům za hranice. To jenom vybrané třídy. Tedy bývalí žáci od nás a ze školy v Bad Leonfeldenu (bývalí, protože již vyšli minulým rokem školu), a VII.B ZŠ Za Nádražím s III.A na druhé straně hranic.
Ty poslední dvě třídy se naposledy setkaly v červnu v Bad Leonfeldenu. Jelikož jsem se tohoto setkání také zúčastnil, popíši jeho průběh.
Týden před plánovanou
návštěvou partnerské třídy mě napadlo podívat se, jestli
už náhodou nemám propadlý 
pas. A hádejte, na co jsem přišel.
Již týden by mi ho nevzali ani na tom nejzapadlejším
hraničním přechodu. Tak jsem se musel nechat
"vyblejsknout" , zajít s mamkou na policejní stanici
a za 150,- místo původních 50,- Kč mi do 3. dnů vyhotovili
pas nový. Zbytek týdne uběhl poměrně rychle a již tu byl
den odjezdu. Všechny věci jsem měl sbaleny a tak hurá k
autobusu.
Cesta uběhla poměrně klidně, až na občasné potyčky s dívkami ohledně sklápění opěrátek. Asi po hodině jízdy jsme konečně dospěli k cíli. Pan ředitel, který jel s námi, ještě musel něco v Bad Leonfeldenské škole zařídit, a tak jsme my, žáci, zůstali před touto budovou a hráli jednu kopací míčovou hru (s mým tenisákem), která se hraje v kruhu a má takový divný název.
Po půlhodině jsme byli uvedeni dovnitř
do pěkně zařízené budovy školy pro 2. stupeň a po
krátkém pochodu jejími útrobami jsme došli přímo do
třídy III.A. Zde jsme se však dlouho nezdrželi. Naplánováno
bylo totiž zahájení výstavy kreseb žáků naší školy,
převážnou většinu zde tvořily výtvory VII.B. Tato výstava
se konala ve zdejší Sparkasse, což je banka a zde setrvá
(výstava) do října. Po té bude převezena do Sparkasse v
Českém Krumlově.
Zahájení výstavy vypadalo asi
takto: Po příchodu do banky jsme si jako čestná rota stoupli
v dvojřad půlkruhového tvaru před naše výtvory, žáci
partnerské třídy 10 metrů před nás, jeden malý Rakušan
zahrál na trumpetu. My jsme zazpívali Alle Vögl sind schon da
v němčině, 
Oh Susana v angličtině a Kdyby byl
Bavorov češtině, poté následovala Anna Vávrová s nějakou
písní, dvě dívky ze starších ročníků naší školy a
potom se vystřídali v proslovech ředitel zdejší školy,
ředitel banky, místní starosta a školní inspektor. Všichni
mluvili německy, ovšem jejich slova nám do češtiny
přeložil Petr Šikuta, který umí na sedmáka německy skvěle.
Po ukončení programu jsme se
odebrali zpět do školy, tentokrát však do školní jídelny,
která je dobře zařízena. Zde se podávalo kuře s brambory a
salát. Následoval odjezd rakouským autobusem značky Mercedes
do Freistadtu, kde jsme vykonali dvouhodinovou prohlídku
krásného města, ve kterém se mimochodem jedna ze dvou
tamějších bran jmenuje Česká. Výklad rakouské paní
učitelky netlumočil nikdo jiný než Petr Šikuta. 
Dostali
jsme půlhodinku volna, kterou jsme maximálně využili.
"Všechno to uběhlo dosti rychle," říkal jsem si
sám pro sebe v autobuse odvážejícím nás zpět do Bad
Leonfeldenu. Tento autobus se mi moc líbil a asi každý, kdo
nějakým takovým cestoval, mi dá za pravdu, když řeknu, že
cestovat v něm je luxus.
Po návratu ke škole jsme my Češi přestoupili do Karosy a navrátili se zpět do vlasti. Během cesty jsme si s panem ředitelem, který nás doprovázel na kytaru, zazpívali, a kolem půl šesté náš autobus zastavil na důvěrně známém parkovišti u školy.
Stanislav Valach, VII.B
Společný výlet
30.6.1998
Ve středu 17.6.1998 se naše třída 7.B sešla v 8.45 před Městským divadlem v Horní ulici. Zanedlouho přijeli naši kamarádi z Bad Leonfeldenu.
Společně jsme se šli podívat do muzea, kde jsme zhlédli dřevěné loutky, obrázky, vykopávky a fotografie Českého Krumlova. Následovala prohlídka kostela Svatého Víta, na náměstí Svornosti jsme měli 30 minut rozchod, a většina z nás si koupila zmrzlinu.
Nastoupili jsme do autobusu, který nás dovezl pod Kleť. Asi po hodině čekání jsme vyjeli lanovkou na kopec. Z vysoké věže jsme viděli nádhernou Českou krajinu: kopce, lesy, v dáli vesnice,... Cestou zpět jsme absolvovali pěšky. Z parkoviště u stanice lanové dráhy nás rakouský autobus dovezl na oběd do Holubova. Podával se guláš s rohlíkem nebo s chlebem, jako zákusek zmrzlina a limonáda. Oběd byl vynikající.
Po obědě se někteří z nás koupali v místním rybníce, i když byla voda studená jako led. Během našich konverzačních pokusů jsme se všichni hodně nasmáli a užili si hodně legrace. Pak jsme jeli domů. Cestou nám rakouská paní učitelka předala dárečky, které nám se svou třídou přivezla. Každému perníček, samolepky s logem jejich školy, společnou fotografii a 1 knihu s fotografiemi z výstavy ve Sparkasse, kterou jsme připravovali celý rok.
Výlet se vydařil, líbil se nám a doufáme, že i našim rakouským kamarádům.
Eva Jakubcová, Marie Pilátová, VII.B